Když během procesu svědci tvrdili, že byla nejhorší příslušnicí SS v táboře, Grese odpověděla, že všichni lžou, přehánějí a dělají z komára velblouda. Nakonec se však vzdala a řekla: „Přiznávám se ke špatnému zacházení s vězni, jelikož to mám na svědomí.“ Grese se přiznala k bití, ale nikdy prý nikoho nezabila, a dodala: „Pokud byli vězni fackováni, byla to jen jejich vina. Pokud byli inteligentnější, poslouchali rozkazy“. Když se během procesu zhroutila a rozplakala, nikdy to nebylo proto, že by litovala spáchaných zločinů. Jednou se Irma Grese rozplakala, když slyšela svou sestru Helenu vyprávět soudu o jejich domácím životě, a pak když viděla svého třiadvacetiletého bratra Alfreda, který byl dvakrát zraněn v bojích na východní frontě.

Betonovou jímku v irském Tuamu, která dříve sloužila jako septik, využívaly jeptišky katolického řádu Bon Secours jako pohřebiště. Podle odhadů zde leží 796 těl dětí, jejichž matkami byly „padlé ženy“. Ostatky nyní čeká postupná exhumace.