Před 16 hodinami
„Jsi hodná, jenže kdo tenhle stres nezažil… V tomhle mě, Leo, nemůžeš úplně pochopit, nemyslím to zle,“ našlapuje Iva ve snaze mi šetrně sdělit, že nerozumím nesnázím spojeným s nedostatkem peněz. Iva pracuje v knihovně, její muž je v částečném invalidním důchodu a vychovávají dva školáky. Září pro ni, stejně jako pro mnoho rodičů, znamená začátek nekonečného přepočítávání peněz. Kluky je třeba vybavit do školy, ale stejně tak pokrýt každoměsíční výdaje. S Ivou se vídáme tak dvakrát ročně. Nejsme přítelkyně v pravém slova smyslu. Zpravidla mě osloví ve chvíli, kdy jí přijde pod ruku kniha, která by mě mohla zajímat.