Dorothea Binz byla jednou z nejznámějších ženských pachatelek v systému nacistických koncentračních táborů a ústřední postavou teroru v Ravensbrücku, největším koncentračním táboře pro ženy v nacistickém Německu. Její příběh ukazuje, jak se ideologie, moc a krutost spojily v jedny z nejextrémnějších projevů násilí holokaustu. Narodila se roku 1920 v Templinu v Německu a dospívala v době, kdy se k moci dostával Adolf Hitler. V roce 1939, ve svých devatenácti letech, nastoupila do Ravensbrücku – původně hledala práci, ale brzy se stala součástí brutálního táborového aparátu. Tábor nedaleko Berlína věznil desítky tisíc žen z celé okupované Evropy, včetně Polek, Židovek, Romek, Rusek a politických vězeňkyň. Binz rychle postupovala v hierarchii ženských dozorkyň SS (Aufseherinnen). Do roku 1943 se fakticky stala zástupkyní hlavní dozorkyně a odpovídala za výcvik a disciplínu ostatních strážkyň. Pod jejím vlivem se Ravensbrück stal „školou násilí“, která vyvážela vyškolené dozorkyně do dalších koncentračních táborů. Binz osobně dohlížela na tresty, bití, popravy i selekce na nucené práce a smrt. Svědectví přeživších ji popisují jako sadistickou a nepředvídatelnou. Vězeňkyně vzpomínaly na brutální bičování, dlouhé apely, hladovění i popravy prováděné pod jejím dohledem. Podílela se také na výběrech pro lékařské experimenty a později do plynové komory, která byla v táboře postavena v roce 1944. Po osvobození Ravensbrücku v dubnu 1945 byla zatčena a postavena před britský vojenský tribunál. Během procesu s Ravensbrückem přiznala týrání vězňů. V únoru 1947 byla odsouzena za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti k trestu smrti. Dne 2. května 1947 byla Dorothea Binz popravena oběšením ve věznici Hameln katem Albertem Pierrepointem. Bylo jí 27 let. || Vypravěč: Luboš Novák

Přiznám se, že mi to způsobilo šok. To, že měl slavný český herec takzvané staré gardy Národního divadla nějaké pletky se Státní bezpečností, jsem tušil. Ale jak dalece tyto kontakty sahaly a forma, jakou je realizoval, to mi vyrazilo dech.