Dorothea Binz byla jednou z nejznámějších ženských pachatelek v systému nacistických koncentračních táborů a ústřední postavou teroru v Ravensbrücku, největším koncentračním táboře pro ženy v nacistickém Německu. Její příběh ukazuje, jak se ideologie, moc a krutost spojily v jedny z nejextrémnějších projevů násilí holokaustu. Narodila se roku 1920 v Templinu v Německu a dospívala v době, kdy se k moci dostával Adolf Hitler. V roce 1939, ve svých devatenácti letech, nastoupila do Ravensbrücku – původně hledala práci, ale brzy se stala součástí brutálního táborového aparátu. Tábor nedaleko Berlína věznil desítky tisíc žen z celé okupované Evropy, včetně Polek, Židovek, Romek, Rusek a politických vězeňkyň. Binz rychle postupovala v hierarchii ženských dozorkyň SS (Aufseherinnen). Do roku 1943 se fakticky stala zástupkyní hlavní dozorkyně a odpovídala za výcvik a disciplínu ostatních strážkyň. Pod jejím vlivem se Ravensbrück stal „školou násilí“, která vyvážela vyškolené dozorkyně do dalších koncentračních táborů. Binz osobně dohlížela na tresty, bití, popravy i selekce na nucené práce a smrt. Svědectví přeživších ji popisují jako sadistickou a nepředvídatelnou. Vězeňkyně vzpomínaly na brutální bičování, dlouhé apely, hladovění i popravy prováděné pod jejím dohledem. Podílela se také na výběrech pro lékařské experimenty a později do plynové komory, která byla v táboře postavena v roce 1944. Po osvobození Ravensbrücku v dubnu 1945 byla zatčena a postavena před britský vojenský tribunál. Během procesu s Ravensbrückem přiznala týrání vězňů. V únoru 1947 byla odsouzena za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti k trestu smrti. Dne 2. května 1947 byla Dorothea Binz popravena oběšením ve věznici Hameln katem Albertem Pierrepointem. Bylo jí 27 let. || Vypravěč: Luboš Novák

V Evropě zuřila třicetiletá válka a na Valašsku probíhalo třetí valašské povstání. Definitivní tečkou za valašskými rebeliemi se stala bitva u Vsetína, kterou v lednu 1644 Valaši prohráli. Následovala masová poprava vzbouřenců.