Počátky raketoplánů sahají do začátku 70. let minulého století. Americký národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) vytvořil skupinu expertů, jejichž úkolem bylo vymyslet levnější cestování do vesmíru. Zrodil se raketoplán, vesmírná loď na opakované použití. Na snímku z roku 1972 vpravo je prezident Richard Nixon, který schválil výrobu raketoplánu v hodnotě pěti a půl miliardy dolarů.

V rámci programu raketoplánů (Space Shuttle) vyrobili Američané celkem pět strojů. Columbii, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour.

5. března 1981. Historicky první start raketoplánu Columbia. Začátek nové éry letů do vesmíru.

Astronaut Robert Crippen při výstupu z raketoplánu Columbia v roce 1981.

14. dubna 1981 se raketoplán Columbia úspěšně vrátil na Zemi. Pro NASA a celé Spojené státy to byl obrovský den. "Epický let Columbie dokázal, že Spojené státy jsou světová jednička ve vesmíru," prohlásil na letišti v Kalifornii zastupující ředitel NASA Alan Lovelace. Právě v této době vrcholící studené války USA a Sovětský svaz soutěžily v dobývání vesmíru.

Druhý raketoplán NASA, nazvaný Challenger, poprvé odstartoval do vesmíru 4. dubna 1983. Na snímku ho převáží letoun Boeing 747.

Raketoplán Challenger v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě v roce 1982.

...

Challenger na oběžné dráze, snímek z letu v roce 1983.

25. června 1983 letěla do vesmíru na palubě Challengeru první žena, Sally Rideová.

Astronaut James D. van Hoften na výstupu z raketoplánu Challenger v roce 1984.

Bruce McCandless při vesmírné "procházce" ve velké vzdálenosti od raketoplánu Challenger v roce 1984. McCandless se dostal dál než kdokoli před ním.

Astronaut Bruce McCandless "pluje" nad Zemí.

Přistání Challengeru v roce 1983. Raketoplány startovaly jako rakety, ale přistávaly jako letadla.

NASA se snažila oživit zájem veřejnosti o lety, a tak přišla s nápadem, aby poprvé letěl do vesmíru člověk, který nebyl astronaut. Do užšího finále se dostalo deset lidí a vítěze v konkurzu oznámil na tiskové konferenci tehdejší viceprezident George Bush. Stala se jím Christa McAuliffeová, učitelka a matka dvou dětí z New Hampshiru.

Sedmičlenná posádka osudného letu Challengeru z roku 1986 na fotografii v Kennedyho vesmírném centru. Christa McAuliffeová stojí první zleva.

Snímek z roku 1986 ukazuje výcvik McAuliffeové. Zde nacvičovala ve speciálním letounu KC-135 stav beztíže. Účast této ženy byla součástí programu NASA nazvaného Učitel ve vesmíru.

Kapitánem Challengeru byl zkušený astronaut a letecký inženýr Dick Scobee. Pro NASA pracoval od roku 1978, předtím působil jako vojenský pilot.

Judith Resniková byla palubní inženýrkou, v roce 1986 letěla do vesmíru na palubě raketoplánu podruhé.

Ron McNair (vlevo) byl expert na průzkum komet. Na palubě byl kvůli tomu, že k úkolům letu patřilo získat informace o Halleyově kometě. Greg Jarvis (uprostřed) se staral o náklad, let do vesmíru označil za svůj splněný sen. Vpravo je učitelka Christa McAuliffeová.

28. ledna 1986 klesla teplota pod nulu a v místě startu se tvořil led. První start 27. ledna musela NASA odložit kvůli kuriózní a nečekané závadě. V poklopu, kterým vstupovali astronauti do raketoplánu, se zasekla klika, takže ho nebylo možné dovřít. Posádka už byla připravena uvnitř ke startu, musela se však vrátit na základnu.

Nástup posádky k osudnému letu 28. ledna 1986. "Když se pod vámi zapálí svíčka vážící tři tisíce tun a pošle vás do vesmíru, je to nesmírně vzrušující, ale jde z toho i strach," popsal kapitán Dick Scobee novinářům před startem. Šlo o pětadvacátý start raketoplánu od roku 1981.

Odpočítávání posledních sekund před startem. Pomocné startovací motory dodávala do Challengeru firma Morton Thiokol z Utahu. Její technici si byli vědomi toho, že pryžové těsnění není spolehlivé, pokud raketoplán startuje za velkého mrazu. Na konci ledna roku 1986 ale spadly i na Floridě teploty pod nulu.

Den před startem mimořádně zasedalo vedení firmy Morton Thiokol a někteří členové chtěli, aby společnost nedala doporučení ke startu. Byli ale přehlasováni.

"Všechny tři motory fungují normálně, palivové jednotky a turbočerpadla fungují," hlásil po startu řídicímu středisku kapitán.

Patnáct sekund po startu vyšlehl plamen z pomocné startovací rakety.

Let trval pouze 73 vteřin.

Když se v přímém přenosu objevily záblesky a sloupy dýmu, komentátor CNN Tom Mintier chvíli mlčel a pak pronesl větu "Zjevně velká porucha" (v originále "Obviously major malfunction"). Některé televize přenos okamžitě přerušily.

Přímo na mysu Canaveral sledovalo start Challengeru 500 lidí. Mezi nimi příbuzní astronautů, včetně manžela a dvou dětí učitelky Christy McAuliffeové. Zpočátku nevěděli, co se děje. Pak někdo na tribuně řekl, že Challenger vybuchl. Zpráva se rychle šířila a někteří příbuzní začali plakat a navzájem se objímat.

"Z amplionu ve vesmírném středisku se ozval hlas: 'Máme informace, že raketoplán explodoval.' Po tom hlášení jsme věděli, že se stalo něco hrozného. Že není návratu. Ale doufala jsem, že někde nouzově přistanou," vypověděla později sestra Christy McAuliffeové.

Mnoho lidí, kteří sledovali start v televizi, shodně uvedlo, že zůstali sedět či stát v němém šoku. Ti starší nehodu přirovnávali k atentátu na prezidenta Johna F. Kennedyho v roce 1963.

Za několik hodin vystoupil s prohlášením ředitel Kennedyho vesmírného střediska George Abbey. Potvrdil nejhorší obavy. "Nikdo nemohl přežít," oznámil.

Vyšetřovací komise ustavená prezidentem Ronaldem Reaganem dospěla k závěru, že příčinou neštěstí skutečně byla deformace pryžového těsnění na pomocné startovací raketě v důsledku mrazivého počasí. Plamen pak způsobil explozi celého raketoplánu.

Řídicí středisko v Houstonu bylo v šoku, stejně jako celé Spojené státy.

Ředitel NASA William Lucas prohlásil před vyšetřovací komisí: "O problému jsem věděl, ale považoval jsem ho za přijatelné riziko."

Ronald Reagan označil havárii za jednu z nejtěžších chvil svého prezidentství. Ve svých pamětech popsal, jak se strašnou novinu dozvěděl. "Byl jsem zrovna uprostřed hovoru, když do pracovny přiběhlo několik lidí se zprávou, že Challenger vybuchl několik vteřin po startu. Všichni jsme se hnali k televizoru a jako miliony dalších Američanů jsme sledovali mnohokrát opakovaný záznam exploze. (…) Druhý den jsem zatelefonoval rodinám sedmi astronautů a pokoušel jsem se zmírnit jejich žal. Všichni mě žádali, abych udělal co nejvíce pro to, aby náš vesmírný program pokračoval. Všichni říkali, že právě to by si přáli jejich milovaní."

Reagan také popsal těžké chvíle na mši za mrtvé astronauty: "Seděli jsme se ženou mezi manželkami kapitána Dicka Scobeeho a pilota Michaela Smithe. Nemohl jsem ani promluvit, pouze jsem objal rodinné příslušníky a všichni jsme jen polykali slzy."

Pobřežní stráž a americké námořnictvo vytahují z Atlantiku torzo raketoplánu, snímek z 30. ledna 1986.

Vytahování kusů raketoplánu z oceánu pokračovalo ještě v roce 1987. Některé části vyplavila voda na pobřeží až v 90. letech.

Vyšetřovatelé shromažďovali kusy vylovené z Atlantiku v hangáru.

Památník sedmi členům posádky Challengeru na Národním hřbitově v Arlingtonu ve Virginii.