Výroba kraslic má v Borkovanech na Břeclavsku takovou tradici, že obec má kraslici i ve znaku. Pro místní kraslice je typická kombinace dvou technik: barvení a škrábání.

Za normálních okolností můžete na Velikonoce navštívit i místní expozici kraslic, která je zde od roku 2009. Muzeum najdete mimo jiné i podle této obří kraslice ze dřeva.

Kraslice jsou trvale uloženy ve světlotěsných temných vitrínách, protože barvy na světle blednou. Ven se vytáhnou jen pro zraky návštěvníků.

V expozici je k vidění postup výroby tak zvaných škrábaných kraslic krok za krokem.

Malérečka z Borkovan dokonce reprezentovala Československo na výstavě Expo 1967 v Montrealu.

Nejstarší kraslici v expozici je kolem sta let, pochází ještě z období první republiky. Vpravo je originál, vlevo kopie.

V muzeu ukazují kraslice s nejrůznějšími motivy od květů...

... přes velikonoční zajíčky a kuřátka....

... až po peříčka nebo jihomoravské větrné mlýny.

V obci žije kolem čtyřicet maléreček. Domluvit návštěvu u některé z nich byl letos problém kvůli strach z covidu. Fotografa Seznam Zpráva Jana Mihalička doma přivítala Anna Valoušková se svou snachou.

Anna Valoušková není místní, pochází ze Slovenska. Tradici se učila od staré malérečky, která ji na první pokus svěřila třicet vyfouklých vajec. Anna ale všechny rozmačkala.

Učitelka ji dala druhou várku s tím, že by do večera chtěla dostat alespoň dvě hotové kraslice. Anna přinesla jednu, ale od té doby už jí technika šla a vajíčko ji praskne jen výjimečně. V současnosti patří k nejzručnějším malérečkám v obci.

Zkušená malérečka dokáže vytvořit škrábanou kraslici během dvaceti až čtyřiceti minut. „Je to rychlost, malérečka vajíčkem permanentně rotuje,” popisuje proces fotograf Jan Mihaliček.

Anna Valoušková kraslice tvoří nejen před Velikonocemi. Za jeden rok jich stihne kolem pěti set.

Vajíčka dodávají sedláci z regionu. Vajíčka se před barvením musí vyfouknout, očistit a jejich povrch někdy upravit jemným smirkovým papírem.

V dalším kroku se vajíčko nabarví. Barví se štětcem a vajíčko se přitom drží drátěným pérkem, které vyrobil manžel paní Valouškové.

Že jsou na vajíčku patrné tahy, nevadí, protože je na první pohled zřejmé, že jde o ruční práci. Květinám pak textura propůjčují živější, opravdovější vzhled.

Barva se nechá zaschnout a teprve pak se začne škrábat. Ke škrábání se používá podomácku upravené ocelové škrabátko - může to být soustružnický nůž zrovna jako trojhranný pilník.

Většinou se vytvoří linka kolem celého vajíčka, a dál pak květiny, které se můžou dobarvovat jinými barvami. V nové barevné vrstvě se po zaschnutí opět škrábe, čímž motivy získají prostor a plasticitu.

Anna Valoušková dělá více variant. Kraslice z její domácnosti často nesou pestrobarevné květinové ornamenty.

Ona sama má nejraději jednobarevné kraslice. „Mně osobně se nejvíc líbí černé a tmavě vínové,” říká malérečka.

O její kraslice je zájem i v zahraničí. Paní Valoušková říká, že její se dostaly až do Bílého domu. Běžně je posílá sběratelům, naposledy třeba na Island.

Kromě slepičích vajíček (vpravo) se dělají kraslice i z vajíček husích nebo dokonce pštrosích (vlevo). Také pštrosí vejce pocházejí od sedláka z okolí.