Po vydání stejnojmenného románu Kateřiny Tučkové, který se okamžitě stal bestsellerem, popularita obce stoupla a jezdí sem mnozí literární turisti.

Marně ale hledají turisté vrch s kaplí Panny Marie Pomocné. Ten totiž autorka přesunula do Bílé Vody z přibližně 50 km vzdálených Zlatých Hor.

Hřbitov, který minete při cestě do centra obce, byl v roce 2000 prohlášen kulturní památkou.

Najdete na něm náhrobky někdejších majitelů panství, společný hrob obětí pochodů smrti a řady náhrobních desek řeholních sester. Tech je zde pochováno na 750.

Protože komunisty dráždil majetek církve, zlikvidovali 262 klášterů, z nichž odvlekli 2,5 tisíce řeholnic. Ty si směly kromě postele vzít s sebou jen to nejnutnější.

V expozici bělovodského Muzea izolace, internace a integrace jsou k nalezení kopie řady dokumentů, ukázky řeholních hábitů i předměty patřící některým sestrám.

V roce 1960 žilo v Bílé Vodě pod neustálou kontrolou státní moci 350 příslušnic patnácti řádů. Do obchodu nebo k lékaři mohly jen na propustku a za normalizace jim hlídali poštu.

Obcí protéká potok Bílá voda. Na jeho břehu stojí někdejší piaristický klášter a kostel Navštívení Panny Marie.

Jde o jeden z nejhezčích kostelů ve Slezsku, který býval oblíbeným cílem poutníků za gotickou soškou Panny Marie s Jezulátkem.

Od 18. století sloužil rozsáhlý klášterní areál zejména jako kolej, základní škola a gymnázium. Dnes ho využívá občanské sdružení Institut Krista Velekněze.

Ke klášteru, do jehož základního kamene byly vloženy ostatky sv. Jana Nepomuckého, patřily i hospodářské budovy, lékařský dům a lékárna.

Jen pár desítek metrů za klášterním areálem už leží Polsko.