Jedenáctiletá Zuzanka Švábková se narodila s mozkovou obrnou.

V léčbě ji pomáhá hipoterapie, tedy kontakt s koněm.

Na jízdárně ve Vrbici u Stříbra nedaleko Kladrub trénuje pod Jaroslavem Nedbalem, dlouholetým trenérem parkurových jezdců.

S nápadem věnovat se hipoterapii přišla Zuzančina maminka Ivana Švábková, která dříve závodila v parkuru.

Trenér celý život pracuje s koňmi, nyní je už v důchodu, ale pořád je to jeho vášeň a Zuzance nabídl výjimečné podmínky.

Dneska už je schopná vést sama koně, zvládá dokonce klus.

Zuzanka dlouho chodila za vodícím koněm.

„Nejtěžší bylo naklusat a držet koně, aby šel rovně. Někdy se kroutí a jde si kam chce,“ směje se Zuzanka.

„Zuzana začala mluvit o paradrezuře, ptala se, jestli by to mohla dotáhnout až na závody. Představa, že by mohla soutěžit, ji obrovsky motivuje,“ říká trenér.

Zuzance se líbí pohyb venku i výhled z koňského hřbetu, který je v okolí Kladrub romantický.

Dolů z koně jí pomáhá trenér, který chválí Zuzančinu houževnatost.

Na základě konzultací s ostatními maminkami se Ivana Švábková rozhodla nedat dceru do lázní, ale místo nich dala přednost speciální neurorehabilitaci.

Ve věku pěti let začala Zuzanka docházet do Centra Hájek ve Šťáhlavicích u Plzně, které vybudovali manželé Lenka a Marcel Šikovi.

Příprava na cvičení v neurorehabilitačním centru.

Problém je, že proceduru s využitím speciálního obleku nehradí pojišťovna.

Dokola opakující se procesy vedou mimo jiné k tomu, aby se v mozku vytvořily nové nervové spoje.

V současné době si Ivana Švábková může dovolit pro svou dceru čtyři desetidenní terapie ročně založené na principu neurorehabilitace.

Zuzančina maminka je přes všechny výhrady přesvědčená, že procedura přináší výsledky.

Dlouho bylo nemyslitelné, aby se Zuzanka samostatně oblékla nebo si došla na toaletu, ale dnes už to zvládá bez cizí pomoci.

Zuzana má podle doktorů na to, aby vedla samostatný život, aby si sama někam došla.

Výhoda je, že Zuzanka nemá přidružené problémy jako třeba epilepsii, která trápí mnoho podobně postižených dětí.

U Zuzanky je vidět neustálý progres. Je výřečná a dobře naladěná.

Za každým drobným pokrokem jsou desítky, někdy i stovky hodin usilovné práce.

„Může vést dobrý život, vystudovat vysokou školu a být pro společnost užitečná. Nejvíc si přeji, aby si mohla sama někam dojít, ale i když se její stav pořád zlepšuje, tak daleko ještě nejsme,“ říká Ivana Švábková.

Když se Zuzanky zeptáte, čeho by chtěla v životě dosáhnout, odpoví čistě: „Někam to dotáhnout s koněm a určitě sama chodit!“