Podivný status Abcházie, již uznává jen několik málo států světa, včetně Ruska, vychází z historie a dlouhotrvajících etnických sporů s Gruzínci. Ti se během éry Sovětského svazu stali v Abcházii dominantním národem. Tahanice však v roce 1992 přerostly v regulérní válku.

Dnes je proto Abcházie koutem světa, kam se turisté pro její nejasný status příliš nehrnou. Neuznaná republika je ale doslova rájem pro milovníky opuštěných míst a vybydlených budov.

Vlivem dlouhotrvajících konfliktů je řada domů v dezolátním stavu, dnes už je pohlcuje příroda – prorůstají trávou, větvemi stromů, obklopují je černé lesy. Ty značně umocňují zlověstnou atmosféru.

Poněkud jiné zážitky pak nabízí hlavní město Abcházie Suchumi, které vyniká typickou sovětskou architekturou. I tady lze najít místa, která jsou ale opuštěná a pustá, ať už je to nádraží nebo někdejší budova úřadu vlády, která ční zlověstně k nebi.

Suchumi leží přímo na březích Černého moře a za dob své největší slávy to muselo být vyhledávané letovisko. Postupná izolace od zbytku světa však vedla k tomu, že město chátralo a dnes nenabízí prakticky nic, co by běžného turistu dokázalo nalákat.

Významnou památkou Abcházie, a i poměrně dobře zachovalou, je klášter Nový Athos. Charakteristický je svými zlatými kopulemi na věžičkách. Byl založen až ve druhé polovině 19. století, jeho stavba skončila těsně před začátkem 20. století.

Klášter má status gruzínského kulturního dědictví, dnes je sídlem abcházijské pravoslavné církve.

U Nového Athosu se nachází také velká krasová jeskyně, která je od roku 1975 významnou turistickou atrakcí. Neláká ale jen svou přirozenou krásou, ale i jedním poměrně bizarním úkazem. Jezdí tu totiž metro. Má celkem tři stanice, přičemž první je u vstupu a další dvě v síních jeskyně. Trať je dlouhá 1,29 kilometru.

České ministerstvo zahraničí návštěvu Abcházie nedoporučuje. A to i z důvodu, že hraniční přechody s Ruskem Gruzie neuznává a jejich překročení považuje za trestný čin.