Cukroví přesouvají pekařky z beden do jednotlivých krabiček podle druhu kolekce. Tento rok nabízejí zákazníkům čtyři kolekce, každá je po 8 druzích.

Pekárnu U Marka založila Vlasta Václavíková v roce 1991 v městské části Lochotín. Odtud se v roce 2005 přestěhovala do vlastního na Roudnou. Jméno dostala podle sv. Marka, patrona perníkářského cechu.

Jak již bylo řečeno, korpusy se začínají péct od půlky října, náplně se však musejí dělat mnohem později, jelikož mají kratší trvanlivost. Cukrářka Jitka na snímku plní ořechy krémem.

Jitka v pekárně pracuje jako cukrářka 1,5 roku, předtím pracovala jako recepční, ale jak sama říká, na mateřské pečení potrénovala a změnila tak obor. Za běžného provozu dělá veškeré zákusky a dorty kromě některých korpusů, které připraví kolegové.

Pekařka Veronika pracuje U Marka už 7 let. „Každý rok je to trochu líp snesitelné,“ podotýká k předvánočním přesčasům.

„Za běžného provozu by to vůbec nešlo, musí tu být všude čisto, normálně je tu všude mouka,“ vysvětluje Veronika, proč se pekárna každý rok na tři dny zavírá.

Poté, co pekařky vyskládají cukroví do krabic podle kolekcí, je vedoucí paní Václavíková zváží pro kontrolu, aby měly stanovených 3/4 kilogramu. U Marka prodávají tuto krabici za 790 korun.

Paní Václavíková jednotlivé kolekce očísluje a odklízí na prodejnu, kde si je pak budou moci zákazníci vyzvednout. „Vloni jsme prodali míň než za covidový rok. Lidi šetří,“ vysvětluje smutně majitelka.

Pekárna dělá všechny možné tradiční druhy cukroví, od perníčků přes vanilkové rohlíčky, plněné ořechy po kávová zrníčka. Letos napečou kolem 900 kilogramů cukroví, 400 kg na objednávky a 500 půjde do volného prodeje.

„S perníky jsme začínali, ty nás nějak postavily na nohy,“ přibližuje paní Václavíková. Díky prodeji perníků ve Švýcarsku na bleších trzích a před obchodním domem si vydělali na pec.

Cukrářka Jitka připravuje smetanový krém s bílou čokoládou. Na dotaz, zda ještě peče cukroví doma, odpovídá: „Oni to doma chtěj.“ Takže několik druhů ještě připravuje s dětmi, které s oblibou zdobí perníčky.

Předvánoční přesčasy pro pekaře znamenají, že jejich směna se ze standardních osmi hodin prodlužuje na 9 nebo 9,5 hodiny dvakrát týdně. „Jinak bychom to nestihli,“ komentuje jedna z pekařek.

Paní Václavíková pracovala před revolucí jako vedoucí v jídelně. „Domluvily jsme se s ředitelkou na pronájmu kuchyně, takže vždycky odpoledne, když oni skončili, jsme tam šli do večera péct.“

„Sehnat zaměstnance je těžké, protože je nemůžu dostatečně zaplatit,“ stěžuje si paní Václavíková. „Nemůžeme nastavit ceny tak, abychom měli průměrné platy, to vůbec nevyděláme.“ Podle ní není ruční práce v Česku dostatečně oceněná.

Ve skladu jsou připravené tyto bedny, ze kterých se odebírá cukroví do jednotlivých kolekcí.

Majitelka počítá, že okolo 50 druhů celkově budou mít, 32 z nich přijde do kolekcí a zbytek se prodá ve volném prodeji.

Z práce v kuchyni po konci směny ve školní jídelně se paní Václavíková přesunula do prostor vedlejších jeslí, které byly zrušeny. Tam platila vysoký nájem městskému obvodu, proto se chtěla přesunout do vlastního jinam. „Už tenkrát jsem tam platila asi 1400 korun za metr čtvereční.“

„Na Roudnou jsem se bála jít, kvůli tomu jsem udělala takhle maličký krámek,“ popisuje majitelka. „Když jsme otevřeli, tak tu byly první den zástupy lidí,“ vzpomíná.