Bývalé sanatorium v Rumburku, původně postavené v secesním stylu. Aktuálně je ve zchátralém stavu a nepřidává mu ani název, který se pro něj v minulosti zažil: Frankenstein. Na snímku druhý vedlejší pavilon.

Dočasné útočiště v něm na okraji republiky našla rozmanitá skupina uprchlíků. Aktuálně nouzové ubytování využívá zhruba 150 lidí. Jednou z výhod pro seniory je, že přímo v objektu mají ordinace i lékaři.

Ve dvou objektech bydlí rodiny s malými dětmi. Práci nacházejí rodiče v nedalekých továrnách.

Realita nouzového ubytování může vypadat i takto, na jednom pokoji žije žena hned s několika dětmi. Provozní se jim snažil dát pokoj stranou od ostatních, aby měly více soukromí.

V ubytovně přijímají i uprchlíky se svými domácími mazlíky. Ať jde o husky…

...nebo kočku.

Nataliia na ubytovně bydlí s vnukem a zároveň zde pracuje jako provozní.

Pokud má někdo problém, nebo potřebuje pomoc, tak jde za Natalií .

Nataliia ukazuje, jak vypadají společné kuchyně.

Při přípravě jídla se musí ubytovaní vystřídat.

Někteří ubytovaní, kteří nemohou do práce kvůli různým zdravotním potížím nebo hendikepům, se snaží přivydělat si alespoň z ubytovny. Například za pomoci šicího stroje.

Ubytovna je podporovaná i tamními podnikateli a lidmi. Uprchlíci se tak například dostanou i k modernější kuchyňské technice.

Zmocněnec majitele, který se stará o chod rumburské ubytovny, a zároveň dobrovolník organizace ADRA Milan Bendl ukazuje, jak jsou tamní Češi solidární. Sklad s oblečením, ale i kočárky vznikl díky obyvatelům Rumburku.

V bývalém sanatoriu jednu místnost vyhradili jako dětskou hernu, je zde ale i učebna, kde se uprchlíci mohou učit češtinu.

Přítomnost uprchlíků je patrná i z venku. Například z popisků na kontejnerech.

V rámci možného se ubytovaní uprchlíci, ale i zaměstnanci snaží o co nejpřívětivější atmosféru.