V jedné malé obci s jen asi 50 obyvateli je kouzelné místo, které v posledních týdnech vzbudilo nevídaný zájem. Lidé z měst, především Ústí a Prahy, totiž zjistili, že se tady u kafe mohou mazlit se slepicemi.

Malý stánek, kde se podávají domácí limonády, palačinky, dobré kafe i lehčí alkohol, si na své zahradě otevřela Veronika už před čtyřmi lety. Vadilo jí, že se s kamarády nemají kde scházet kvůli pandemii koronaviru i absenci hospody.

Jako mydlářka, která pracuje z domova, vzala věci do svých rukou a z části své zahrady udělala posezení s občerstvením.

Malebná zákoutí zdobí keramika...

...i spousta rostlin zasazených v nevšedních květináčích. Návštěvníci si tu mohou koupit i bylinky.

V pátek tady bývá poměrně klid, takhle si podvečerní atmosféru na zahradě Veronika představovala. A skoro celé čtyři roky tomu tak bylo. Před pár týdny ale dovolila, aby o ní vyšel článek v krajských novinách, a do zahrady přijela i influencerka. Po zveřejnění jejích příspěvků se víkendy proměnily v noční můru.

"Bylo to k zešílení. Lidé si neměli kam sednout a na palačinku čekali i dvě hodiny. Nebylo to příjemné pro nikoho. Jsem tu na to sama a ani si nechci nikoho najímat. Dělám to pro radost, pro známé z okolí," vysvětluje majitelka kouzelné zahrádky.

Dvorek je velikostně tak akorát.

Je tu jen několik míst k sezení. Přespolní v obci ani nemají kde pořádně zaparkovat.

Atmosféra je ale kouzelná a každý to tu chce vidět.

"To je sice hezké, ale jestli tady budou zase davy, tak se může stát, že mi bouchnou saze a ze dne na den to tu zavřu," říká na pochvalné recenze a nevídaný zájem lidí bodrá majitelka.

Nevšední kulisy nejsou to jediné, co na její dvorek táhne lidi z měst.

Jsou to hlavně tyto slepice, zdrobnělé hedvábničky, které chodí okolo stolů.

Lidé si je mohou pod dohledem pochovat, případně se s nimi i mazlit.

"Je to americký druh hedvábničky. Darovala mi je známá, která je chová, protože mají trochu černého peří. My je ale nemáme ke šlechtění, mazlíme se s nimi, takže nám to nevadí," vysvětluje a podotýká, že jeden čas žili s dcerou a hedvábničkami všichni pospolu. "Když jsme je dostali, byl leden, a tak jsme je měli v obýváku. Díky tomu jsou opravdu vymazlené."

Ne všechny hedvábničky si chce Veronika nechat, nemá totiž v plánu hejno dále rozšiřovat. "Tento kohoutek půjde do jižních Čech. Už je zamluvený. Slepičky budou mít jiného kohouta, který na ně bude dohlížet," vysvětluje a přitom ukazuje, v čem se hedvábničky od kura domácího liší.

"Mají jeden prst navíc. To je jeden ze základních znaků hedvábniček. Jejich peří navíc připomíná chlupy, je jemné jako hedvábí, odtud také pochází název," říká.

Hejno má svůj vlastní úkryt, kam se na ně lidé mohou chodit podívat, ale neměli by je rušit. V tak zvané ptačí zoo, kam je dobrovolné vstupné, jim dělají společnost i další druhy slepic, andulky a křepelky.

"Řekla bych to tak, že se rozhodně nenudím. Celý den mám co dělat. S dcerou navíc chováme i kachny, které jsem už tak dvě hodiny neviděla," popisuje Veronika své každodenní starosti.

Když byly hedvábničky malé, vypadaly jako malé sovičky. V dospělosti připomínají roztomilé postavičky z animovaného filmu, a to hlavně díky chocholce, která jim zakrývá oči.

Ze změti peří vykukuje jen černý zobáček.

Legrační jsou i jejich chlupaté nohy.

Povahově hedvábničky jsou:

Kavárnu a ptačí zoo může člověk navštívit i se psem, je-li pes na vodítku. Kromě hedvábniček se mezi stoly často potulují kočky nebo už zmíněné hejno kachen.

"Co je to tu za cizince?" Bílí opeřenci jsou zvědaví společníci a zvířat se většinou nebojí.

Jen podívejte, jak si hrdě vykračují.

O páté hodině odpoledne bylo na zahradě plno.

Vylidňovat se to tu začalo až po šesté, kdy zahrada oficiálně zavírá. "My jsme z Prahy a přijeli jsme kvůli tomu, že jsme tohle místo viděli jako tip na TikToku," přiznává mladý pár, který si sem po práci udělal odpolední výlet.

Veronika je pohostinný člověk, ve své kavárně ale nejraději obsluhuje známé a lidi z přilehlého okolí. Baví ji, když má dost času všechny obsloužit a věnovat se těm, které má ráda.