Před zaplavením rostly na většině plochy dnešní nádrže Lipno lesy. Na snímku z 50. let je vidět staré řečiště Vltavy. Krajinou se tehdy táhla v mnoha meandrech.

Jeden z meandrů řeky nazývaný Srdce Vltavy. Krátce po pořízení fotografie zmizí pod vodou.

Původní řečiště s rostoucí hrází v pozadí. Kvůli stavbě bylo nutné přemístit nebo zatopit až 89 sídel a vesnic. Stavba přehrady začala v roce 1952 a trvala do roku 1958.

Plávka dřeva na Lipně.

Plakát z 50. let agitující pro nábor dělníků na stavbu Lipna.

Staveniště hráze vodního díla. Kvůli přehradě byly zatopeny desítky obcí a osad. Pod hladinou zmizely i kostely nebo železniční tratě.

Odstřel v prostorách budoucí hráze. Snímek z roku 1952.

Děti s vychovatelkou a v pozadí rostoucí vodní dílo, rok 1953.

Starobylý kostelík byl zbořen, protože by hladina jezera ohrozila jeho základy. V popředí, v místě rumiště, stával ještě nedávno jeden z posledních pranýřů. Snímek z roku 1959.

Parta takzvaných kesonářů pracující v potápěčském zvonu hluboko pod hladinou.

Základní koncepci navrhl hlavní inženýr projektu Augustin Ulrich, kterého vystřídal v roce 1956 Jindřich Šiman (na fotografii vpravo).

Čerstvě dokončené výtahové a těžní věže.

Navážení materiálu před betonováním.

Stavbu v roce 1955 navštívil i československý prezident Antonín Zápotocký.

První nápady na vybudování přehrad na Vltavě se objevily po povodních v roce 1892. Stavba ale nakonec začíná až o téměř šedesát let později.

V květnu 1952 začalo ražení odpadního tunelu směrem od Vyššího Brodu. Ražba protištol od Lipna začala o tři roky později. Dne 10. ledna 1956 se spojily štoly z obou stran. Díky precizní práci techniků a inženýrů nedošlo při spojení na více než tříkilometrovém tunelu k žádným výchylkám.

Tunel vedoucí do podzemní části hráze je dlouhý 200 metrů.

Práce na klenbě v podzemní části. Na stavbě Lipna se podílely více než tři tisíce stálých pracovníků a přibližně 30 tisíc dobrovolných i nucených brigádníků nejrůznějších profesí. Od zemědělců přes bývalé obchodníky a živnostníky až po úředníky nebo vojáky, kteří za války bojovali na západní frontě.

Nádrž je pro svou velikost někdy označována jako české moře. Na snímku z 50. let je zachycena montáž spirály druhého turbogenerátoru elektrárny.

Brigádnice na stavbě.

Pohled od přehrady v zimě roku 1958.

Budoucí šachta nákladního výtahu do 160 metrů hluboko uložené podzemní strojovny vodní elektrárny. V březnu 1954 byly zahájeny práce na šikmém tunelu. Podobný projekt byl v té době v Evropě výjimečný, protože prorážení šachty pod úhlem 45 stupňů bylo technicky velmi náročné. Pro zpevnění skály byly použity dřevěné výztuhy nazývané "kapny" a před každým odstřelem bylo nutné přemístit veškeré vybavení, aby nedošlo k jeho poškození. Pro zabránění zatopení šikmého tunelu byla neustále v provozu vzduchová čerpadla, která odčerpávala vodu.

V roce 1954 se platy řadových pracovníků pohybovaly kolem 4 až 5 korun za hodinu, betonáři 8 korun, kesonáři až 15 korun, nejvyšší platy - až 18 korun za hodinu - obdrželi dělníci pracující v podzemí. Platy byly nadstandardní, zejména v porovnání s průměrnou mzdou v Československu, která v té době činila 730 korun měsíčně - při 200hodinové pracovní době.

Příprava nového koryta Vltavy. Začátky výstavby byly velmi složité. Pracovníkům stály v cestě skály, mohutné kmeny, bažiny, rašeliniště i husté lesy, jejichž kořeny se splétaly s balvanovitou sutí. Po letech dřiny se dostavil první význačný úspěch, 30. prosince 1955 Vltava opustila své původní koryto a začala protékat základovými výpustěmi betonového bloku.

Vyústění šachty nákladního výtahu v podzemní strojovně.

Během stavby přehrady bylo přemístěno více než milion kubických metrů zeminy. Na výstavbu šikmého tunelu, tlačných šachet, podzemního dómu a dalších konstrukcí byly spotřebovány více než dva miliony kubíků cementu.

Příprava na uložení jednoho z budoucích soustrojí elektrárny.

Betonáž v podzemní části elektrárny. Na podzim 1958 předali stavbaři staveniště první turbíny montérům Elektrostroje Brno, kteří výtahem v šikmém tunelu spustili do podzemí čtyři části ocelové spirály a poté jednotlivé části turbíny. Celá konstrukce spirály vážila 30 tun.

Vtoková šachta do přivaděče. Vodu z nádrže na lopatky Francisových turbín přivádí dvojice šachet, které posléze vyúsťují do výrazně menší, pětačtyřicetihektarové vyrovnávací nádrže Lipno II. Tu vybudovali právě kvůli vyrovnání odtoků z hydroelektrárny Lipno I.

Betonáž.

Pohled na stavbu těžní věže nad svislými přivaděči. Před výstavbou nádrže musely ustoupit domy, několik silničních mostů a na nové místo se přestěhovaly také hřbitovy ve Frymburku a Dolní Vltavici.

Betonová část hráze před usazením uzávěrů. Hráz se stavěla v letech 1956 až 1959. Jedná se o sypanou zemní hráz, která je z jedné třetiny betonová, 282 metrů dlouhá a vysoká pouhých 26 metrů nad dnem údolí. Aby dokázala odolávat tlaku více než 309 milionů metrů krychlových vody, je přehrada v základně 130 metrů široká a obsahuje přes 270 tisíc tun různých druhů zeminy.

V prostoru 200 metrů pod zemí o velikosti hlavní lodi svatovítské katedrály je instalován pár Francisových turbín, které jsou ročně schopny vyrobit elektřinu pro více než 40 tisíc domácností.

Projev zástupce ministerstva energetiky. Nad pódiem je vyvěšen nápis "Čest budovatelům Lipna". Rok 1959.

Nově vystavěná obec Lipno, kam přestěhovali obyvatele původní obce, která měla být zatopená.

Stavba vyrovnávacího díla Lipno II. ve Vyšším Brodě.

...

Obrovský rotor podzemní hydrocentrály na snímku z roku 1959.

Pohled k jihu, v pozadí přehrada.

Celkový pohled na hráz po dokončení. Pro přípravu budoucího zátopového pásma přehrady bylo nutné vykácet 550 hektarů lesa, což odpovídá rozloze 550 českobudějovických náměstí. Na tento úkol bylo povoláno šest set dřevorubců z různých částí země.

Vlastní technologie elektrárny je umístěna v podzemní části, která je vylámána v hloubce 160 metrů pod terénem v blízkosti hráze.

Stavba rozvodny.

Elektrárna je v současné době už provozovaná bezobslužně pouze s dohledem jednoho pracovníka na směně.

Strojovna vodního díla Lipno II. v prvních letech provozu.

Vodní dílo Lipno v prvních letech.

Pohled na vznikající jezero vodního díla Lipno s přístavištěm motorových lodí.

Pohled na přehradu ze hřebenu Loučovické hory.

Přepad přehrady Lipno. Snímek z roku 1961.

První hausbóty na nádrži.

Kolektiv stavitelů vodní elektrárny Lipno. Přehrada byl plně napuštěna v roce 1958. Dne 15. června 1959 poprvé voda roztočila turbíny elektrárny.

Dobové dokumenty ukazující číselné statistiky pojící se k výstavbě vodní nádrže a elektrárny.

Letecký pohled na část plochy vodní nádrže. Snímek je z roku 2017.