Nizozemec Erik Houben s manželkou Lucií Buhlovou společně zrekonstruovali na Kokořínsku tři staré roubenky a vytvořili z nich restauraci a penzion Hlučov.
Erik pracoval šestnáct let jako právník pro velké firmy a jeho každodenním úkolem bylo dávat lidem výpověď. "Byla to skvěle placená, ale velmi stresující práce. Po nějaké době jsem si uvědomil, že chci být na opačné straně, a to dělat lidem radost," říká.
Lucie pracovala zase jako poradkyně pro vládu. I když měli oba dobře placené práce, věděli, že by chtěli mít povolání, které jim bude dávat hlubší smysl. "Toužili jsme si splnit sen, a to otevřít gurmánskou restauraci na venkově, kde budeme mít k hostům osobní přístup," shodují se.
Před pěti lety tak po dlouhém pátrání koupili tři staré opuštěné roubenky v dezolátním stavu v osadě Hlučov na Kokořínsku.
Jedna roubenka slouží jako samostatný apartmán s dvěma pokoji, kuchyní a obývacím pokojem, v další roubence jsou tři dvoulůžkové pokoje a třetí je restaurací s obytným prostorem v horním patře. Právě tam Erik s Lucií bydlí.
"Museli jsme sem zavést elektřinu i vodu, bylo to jako stavět novou vesnici," říká Erik.
Kuchyně je částečně v jeskyni a jde o otevřený prostor. Hosté mohou pozorovat, co se v ní děje.
Zatímco Lucie má na starosti penzion a vše s ním spojené, Erik se stará o restauraci. Nikdo jiný kromě nich a šéfkuchaře už na Hlučově nepracuje.
Místem se line vůně z kuchyně. Kuchař Lukáš Patera na degustační večeři připravuje mimo jiné uzená kachní prsa s omáčkou čatní, pomerančem a listovým salátem.
"Nad kuchyní byly původně varhany, protože tady žil hudební skladatel. Proto je tady tak neuvěřitelná akustika," říká Erik. Místo, kde stávaly varhany, je jeho oblíbené.
Celou restaurací se rozléhá kapela Guts a jejich píseň And the living is easy a manželský pár podotýká, že celková atmosféra místa je pro ně alfou a omegou.
Majitelé i šéfkuchař Lukáš si zakládají na tom, aby jejich jídelníček byl sestavený z lokálních potravin, které jsou v danou dobu právě k mání.
"Fungujeme pouze jako restaurace. To znamená, že máme otevřeno během obědů od dvanácti do tří hodin a pak od šesti do devíti nebo desíti. Nejsme hospoda, to znamená, že nečepujeme pivo jen tak bez jídla," vysvětluje jejich filozofii Erik.
"Jedná se o koncept, na který jsou všude ve světě zvyklí, ale v Česku bohužel ještě ne. Každý pátek a sobotu navíc pořádáme pětichodové degustační večeře, na které si je třeba udělat rezervaci," říká Erik.
Na jejich jídelním lístku tak najdete například tatarák z čerstvého pstruha, srnčí ragů, domácí gnocci, grilovaný jehněčí hřebínek, pošírovaného jesetera nebo zmrzlinu gin tonic.
Šéfkuchař Lukáš Patera.
Erik každé dva týdny vaří vlastnoručně různé druhy piva, které skladuje v jeskynních prostorách.
"Nejraději mám uzenou pšenici," dodává.
"Radili jsme se s dalšími páry, které společně vedou byznys, a řekly nám, že si máme úkoly rozdělit. Nekecáme si tak do práce a navíc se nemusíme ve volném čase bavit jen o práci," říká Lucie.
Ženské záchody pro hosty restaurace jsou umístěné zčásti v jeskyni a mužské v původní stáji pro zvířata.
"Celé patro roubenky bylo ztrouchnivělé, část během rekonstrukce dokonce spadla, tak jsme ji museli znovu postavit," popisuje Erik a říká, že oprava objektů jim trvala tři roky.
"Jsem romantik. Zrovna v tomto pokoji se mi líbí, že hosté mohou pozorovat divoká zvířata, která se kolem potulují," dodává.
"Bylo pro nás důležité, aby se co nejvíce zachovala původní podoba a duch budov," říká Erik.
Celou rekonstrukci památkových objektů si přitom vymysleli a řídili sami bez architekta.
Erik s Lucií se potkali v Nizozemsku na střední škole. Lucie se tam přestěhovala s mámou v sedmi letech.
Původně spolu žili kousek od města Leiden v rekonstruovaném mlýně. "Baví mě dávat starým místům nový život," směje se Erik, který nezastírá, že pro něj nebylo jednoduché opravený mlýn prodat. "Ale holt nemůžete mít všechno," dodává.
Erik se přiznává, že si velmi rád s hosty povídá. "Večeře na takovém místě má být kompletní zkušeností. Měli byste si užívat nejen jídlo, ale také vše okolo. Osvětlení, hudbu, klid a pohodu. Obzvlášť mě pak těší, když je naše menu počátkem společného povídání," uzavírá.
6/30