Psal se 1. srpen 1944, kdy odstartovalo Varšavské povstání. Protiněmeckou vzpouru v polské metropoli vyprovokovaly zprávy o blížící se Rudé armádě. Její organizátoři předpokládali, že polská Zemská armáda zaujme pozice, které opustí německá vojska a vůči Rudé armádě bude vystupovat jako suverénní partner. (Zásah mrakodrapu Prudential při varšavském povstání na konci srpna 1944.)

Cílem povstání, do kterého se ve Varšavě zapojilo až 50 000 bojovníků (bylo součástí Akce Bouře, která zahrnovala povstání napříč celým Polskem), bylo ustavit ještě před příchodem Sovětů legitimní polskou správu a zamezit dosazení loutkové vlády dirigované z Moskvy. (Nacisté bojující proti polskému odbojovému hnutí Zemské armády, srpen 1944.)

Sovětské jednotky ale na rozkaz z Moskvy zůstaly stát před branami města a umožnily tak nacistům, aby povstání rozdrtili. (Na snímku členové polského odboje, 1944.)

Sověti dokonce odmítli žádost povstalců o zbraně a střelivo. Na snímku zajatí němečtí vojáci.

Německá armáda zprvu hodlala povstání zlomit bestiálními vraždami civilistů včetně nemluvňat a ošetřovatelek. Kvůli neutuchajícímu odporu Poláků (za něž bojovaly i ženy a děti) a velkým ztrátám souhlasila, že bude se zajatci zacházet v souladu s Ženevskými konvencemi, a umožnila povstalcům kapitulovat. (Voják polské domobrany během Varšavského povstání, 1944.)

Příměří bylo vyhlášeno 2. října, kapitulace vstoupila v platnost časně ráno 3. října 1944. (Zničené centrum Varšavy na poválečném snímku.)

Příbuzní nesou těžce nemocnou ženu na lehátku po neúspěchu Varšavského povstání, 18. října 1944.

Při povstání byla zdecimována elita polského národa, respektive to, co z ní zbývalo po pěti letech teroru. Mezi mrtvými měli značné zastoupení mladí lidé a inteligence, kteří tvořili většinu příslušníků bojových jednotek. (Německý voják střeží zajaté členy polského odboje, říjen 1944.)

Zničené budovy na Staroměstském náměstí ve Varšavě v roce 1944.