V zeleném baretu Ctirad Mašín, na piano hraje bratr Josef. K jeho nejoblíbenějším country interpretům patří Jim Lowe a Dean Martin. Líbí se i píseň Don't be Cruel a Love me Tender od Elvise Preslyho, jenž sloužil jako voják v Německu.

Bojový vrtulník americké námořní pěchoty Sikorsky S-55/UH-19. Patří ke strojům, které se proslavily v době vietnamské války. Obvykle byl vyzbrojen dvěma těžkými kulomety, zajišťujícími krycí palbu z otevřených dveří. Dopravoval družstvo pěchoty a odvážel raněné. Často znamenal poslední záchranu. Vojenskou hantýrkou byl pokřtěn slovem „Chopper“, tedy „sekačka“ - to podle hřmotu jeho rotorů.

Josef Mašín, narozen 8. 3. 1932. Charakterizuje ho věrnost, postřeh a podnikavost. Je považován za muže štěstěny.

Armádní manévry. Uprostřed Josef Mašín. Komáři, velcí pavouci i jedovatí hadi. Proto je nařízeno: před každým použitím pečlivě prohledat všechny osobní věci, celty, spací pytle, boty.

Vojenské středisko Fort Bragg, pojmenované na paměť jižanského generála Braxtona Bragga, sídlo vrchního velitelství 82. vzdušně-výsadkové divize USA. Josef Mašín před tabulí, kterou společně se Ctiradem navrhl a zhotovil.

Portrét Ctirada Mašína v zrcadle pořízený fotoaparátem Leica IIIf. Přístroj byl zakoupen v Německu, v kasárenském obchodu „PX-u“ (Post Exchange) před lodním transportem do USA. Díky tomuto fotoaparátu pak vznikla série unikátních snímků z dob působení bratří Mašínů a Milana Paumera v US Army.

Milan Paumer po rekonvalescenci ze střelného zranění, které utrpěl při přestřelce ve Východním Německu.

Josef Mašín předvádí, co znamená plivnout a leštit, tzv. „Spit Shire“. Zdá se, že i tkaničky musí být dokonale naleštěné, jako kdyby byly z porcelánu. Boty typu Corcoran, pýcha všech amerických výsadkářů, byly vyvinuty počátkem 40. let.

Ctirad Mašín, narozen 11. 8. 1930. Zosobňuje odvahu a podnikavost. Má i organizační talent: smysl pro vedení druhých, ale i ochotu pomáhat. Od druhých vyžaduje pretoriánskou loajalitu. Sám k sobě přísný a nesmlouvavý. Spolu s mladším bratrem Josefem vždy odmítali slevit ze svých zásad, tak jako jejich otec - hrdina protinacistického odboje.

Každý frekventant Special Forces musí umět rozdělat oheň za deště a bez sirek. Umět zacházet s nožem. Být schopen přežít na nepřátelském území bez dodávek zásob, lovit zvěř, chytat ryby, znát účinky hub, léčivých i jedovatých rostlin… Skautské a trampské zkušenosti Čechů z mládí přicházejí najednou vhod. Učí se také, jak vyrobit jednoduchý kompas, práci s mapou, orientaci v terénu či zásadám první pomoci. Civilista v klobouku je místní lesník.

„Keksy pro přežití“ - kalorické sušenky od firmy Rosenberg Brothers & com. I když dávno prošlé.

Středisko pro vzdušný výcvik ve Fort Bragg v Severní Karolíně – skokanská věž. Pokud kdokoliv z adeptů vzdušného výcviku nemá vážnější zdravotní potíže, jde do toho!

Ctirad Mašín ve volném čase v útvarové klubovně („company dayroom“). Vojáci se zde mohou dozvědět o dění ve světě. K dispozici je denní tisk, společenský časopis Life a další zábavné i odborné časopisy, například o letectví, sportu, motorismu. K mání jsou i noviny Army Times.

Ctirad Mašín – zástupce velícího seržanta ve Fort Bragg. Asi 1955-56.

Fort Bragg. Tabule s nápisem tělocvična. V podřepu Milan Paumer. Vpravo stojí Josef Mašín.

Sport je nezbytnou složkou výcviku. Podání Josefa Mašína je pro mnohé protihráče, včetně Milana Paumera, téměř nechytatelné.

Josef Mašín ve chvíli vzácného volna. Velkolepost přírody: ve dne spalované sluncem, v noci naopak mrazy.

Vlevo Ctirad se samopalem M3A1, tzv. „grease gun „olejnička“ (ve spodní části rukojeti se zabudovanou nádobkou s mazivem), ráže 45 Colt, s výsuvnou opěrkou a zašroubovatelnou hlavní. Vojáci mají za sebou sto mil dlouhý pochod z námořní základny Camp Lejeune do Fort Bragg. Zcela vpravo Jiří Mareček.

Josef Mašín drží za ocas hádě. Někdo tvrdí, že je naprosto neškodné, jiný zase, že stačí malé kousnutí a život se počítá na minuty. Splést se může člověk jen jednou.

Josef Mašín s bezzákluzovou protitankovou zbraní (105mm Recoiless Rifle). Za ním Štefan Mazák, blízký přítel Mašínů. Mazák jako americký voják absolvoval tajnou operaci v Kongu. Při evakuaci zraněných zachránil celou svou jednotku. Padl ve Vietnamu v přestřelce s komunistickým Vietkongem v dubnu 1968. Je pohřben na Arlingtonském národním hřbitově ve Washingtonu.

Cvičení dlouhých a rychlých pochodů v horku dává fyzicky i psychicky zabrat, mimo jiné i proto, že muly, používané k přepravě v horském terénu, pomalou chůzi těžko snášejí.

Ctirad, Josef a Milan absolvují ke zdolávání příkrých skal a říčních roklí armádní horolezecký výcvik (Rapelling).

Jeden z řady Ctiradových certifikátů 82. výsadkové divize.

Milan Paumer, narozený 7. 4. 1931 v Kolíně. Loajální, zdvořilý. Neustále v pohybu. U Special Forces absolvoval 13 seskoků padákem.

Milan Paumer u minometu během služby u polního dělostřelectva v Jižní Koreji.

Výsadkáři se připravují na odlet do Fort Carson ve státě Colorado. V popředí Ctirad Mašín, v pozadí dvoumotorový transportní letoun Fairchild C-119 Flying Boxcar.

Před odletem z USA do tehdejšího Západního Německa.

Seržant Ctirad Mašín jako velitel minometného oddílu. Pozoruhodným prvkem jsou kamuflážní pryžové chrániče na armádní ocelové přilbě US Army M1.

Cvičiště „Hohenfals“ poblíž dálnice E56, jižně od Ambergu v Bavorsku. Palba na cíl. Minomet ráže 81 mm je účinná zbraň pro podporu výsadkových, horských a pěchotních jednotek.

Josef Mašín jako americký voják.

Ctirad Mašín v civilu.

Ctirad Mašín. Pro muže s odvahou nejsou životní vyhlídky nikdy naprosto černé. V roce 2002, u příležitosti čtyřicátého výročí vzniku Special Forces, generál John Senk Ctiradovi řekl: „Američtí vlastenci zajišťují, že národ Američanů zůstane i pro další generace zemí svobodných a domovem statečných pro další generace.“ Dnes by možná hovořil jinak.

Milan Paumer, ač byl v Čechách původně vyučen strojním zámečníkem, po odchodu z US Army provozoval na Floridě taxislužbu.

Josef Mašín, milovník zvířat. V polovině šedesátých let si z jedné obchodní cesty do Kolumbie přivezl ocelota jménem Pepita.

Zájezd do Normandie, červen 1984. Josef Mašín u tanku Churchill Mk-IV.

Ohio, Cleveland. Vlevo Ctirad Mašín, vpravo generál Rudolf Pernický. Za druhé světové války instruktor československých parašutistů, v letech 1944-45 velitel operační skupiny Tungsten. Uprostřed Ctiradova družka paní Jarmila Bartůňková.

Setkání s Ivanem Passerem (uprostřed), česko-americkým scenáristou a režisérem, jenž spolu s Milošem Formanem plánoval v osmdesátých letech natočení hraného filmu o příběhu bratří Mašínových.

Milan Paumer při jedné z prvních návštěv České republiky. Na náměstí Svobody v Praze-Bubenči se poklonil památce padlých československých letců ve druhé světové válce.

Za oba bratry a za sebe, u Prašného mostu v Praze-Dejvicích, Milan Paumer uctil památku Václava Morávka.

Milan Paumer s Janem Vyčítalem po koncertě Taxmenů v pražském Divadle U Hasičů.

Milan Paumer u Vodárenské věže v Poděbradech, u které kdysi s bratry Mašíny trénovali vytrvalostní běhy.

Pohřeb Milana Paumera v Poděbradech. Milan Paumer zemřel v Praze 22. července 2010.

Ctirad Mašín, člen asociace amerických střelců. Ti, kdo ho osobně znali, obdivovali nejen jeho encyklopedické znalosti, ale i smysl pro humor. Zemřel po dlouhém boji s leukémií v nemocnici pro veterány v Clevelandu v Ohiu v srpnu 2011, ve věku 81 let. Jeho ostatky byly letecky převezeny do Kalifornie. Urna s popelem uložena na Národním hřbitově Riverside.

Legitimace amerického veterána Ctirada Mašína.

Josef a Zdena Mašínovi (vlevo v popředí) na pohřbu bratra Ctirada v roce 2011, s Alexandrem Vondrou (vpravo) a českým velvyslancem v USA Petrem Gandalovičem (vlevo v pozadí).

Josef Mašín při návštěvě německého nádraží v Ukcro, kde se při útěku skupiny bratří Mašínů odehrála přestřelka s východoněmeckou policií.

Josef Mašín ve vrtulníku v Grand Canyonu.

Josef Mašín v Sycamore.

Josef Mašín v Santa Barbaře.

Josef Mašín s dcerou Barbarou a její knihou Odkaz v roce 2005.

Zdena Mašínová, sestra Josefa a Ctirada, v Památníku tří odbojů.

Zdena Mašínová v Památníku tří odbojů a rodiny Mašínů v Lošanech.

Poděbrady 22. 2. 2004. Setkání Milana Paumera s legendou protinacistického odboje - generálem Rudolfem Krzákem, velitelem paraskupiny SILICA I. Pravděpodobně poslední snímek generála, jenž dva měsíce poté zemřel.