Žáby ztroskotaly uprostřed Gobi. Posádce hrabe a pomoc je v nedohlednu.
Žlutý cirkus uvízl s autem, které nejde ani řídit, ani táhnout, v Gobi a čeká, jestli a jak se k nim dostanou náhradní díly!
Stávají se z nich Robinsoni pouště, kterým nejvíce lezou krkem rybičky. A jestli se jim povede vyrazit, musí se nějak dostat na druhou stranu pískové hradby!
"Mě pálí prdeeel!" huláká postavička mizící v hloubce pod dvě stě metrů vysokou dunou. Vašek ji zase sjel na karimatce… ano, už nám z toho tady trochu hrabe.
Trčíme s rozbitým řízením na naší žábě uprostřed pouště Gobi a nemůžeme dál. A tak vymýšlíme kraviny.
Kupříkladu hledáme olgoje chorchoje, který je zjevně v Česku velmi populární mytická potvora, protože když už se dostaneme k signálu, vždycky se na něj někdo ptá.
Tohoto obřího červa, který prý zabíjí elektřinou, tady zcela vážně před 30 lety hledal český záhadolog Ivan Mackerle a - i když byla jeho pozorování značně rozporuplná - nutno přiznat, že dodal Gobi ještě mystičtější atmosféru.
Východy i západy slunce nad dunami jsou nádherné, hvězdy uhrančivé, ale my bychom se rádi pohnuli dál. Už protože jíme stále dokola těstoviny s rybími konzervami a s láskou (tedy někteří z nás) vzpomínáme na mastnou "baraninu", která nám už lezla ušima.
Nyní bychom si jednu z několika mála variací skopového, které tu vaří, dali docela rádi (tedy někteří z nás).
Naštěstí se směrem k nám pohybují potřebné díly z domova.
Ložiska ze Žižkova, hřídel převodu řízení z naší tajné základny a to vše se z ruky do ruky, z auta do autobusu, z autobusu do letadla… předává dál a dál a míří k nám.
Již dávno jsme zjistili, že mnohem rychlejší než všechny spediční firmy je řetěz ochotných lidí, kteří se většinou vůbec neznají, ale míří naším směrem. A česko-mongolský ponyexpres jede!
Když už se chystáme odjet, pomalu se k nám připlazí offroadový lexus, které tady spolu s landcruisery kralují dunám. Tenhle ale nevypadá, že by byl zrovna v pohodě.
A když auto zastaví, vidíme, že pravé zadní kolo je vykloněné v hodně nezdravém úhlu.
Řidič ale zjevně stále spoléhá na nesmrtelnost svého auta a s kolem drhnoucím v podběhu jede dál.
Překoná ještě pár desítek metrů, než zastaví. Jdeme se podívat, co se stalo, a zeptat se, jestli nepotřebují pomoc.
Je zjevné, že se muselo zlomit něco v zavěšení zadního kola, což ale šofér zjevně hodlá vyřešit výměnou pneumatiky, kterou už vyndává z auta.
Pak si ale i on uvědomuje, že tohle nepomůže. Pomáháme jim sundat kolo, které má v sobě pokusy jet dál zezadu vydřenou hlubokou rýhu.
A potvrzuje se, co bylo zřejmé, tohle rezerva nevyřeší, tohle chce vyměnit kus auta.
Nabízíme, že můžeme někoho vzít do nejbližšího města. Díky tomu, že náš kameraman Ondra musel před pár dny z křižovatky, kde jsme čekali na díly, stopnutým autem vyrazit domů, aby stíhal svoji vlastní svatbu, máme jedno místo volné.
Napřed nechtějí, a tak jim necháváme alespoň vodu, ale pak si to rozmyslí a jeden z posádky nebohého lexusu jede s námi.
Když vyrazíme špatným směrem, ani se neozve, když nám to dojde a otočíme se, jen ukáže, že teď už jedeme dobře. Říkáme si, co asi bude na jízdu o dost méně pohodlnou žábou říkat, ale za chvíli spokojeně usne, ať sebou auto mlátí jakkoli. Mongolové jsou zjevně zvyklí.
Měla tudy vést cesta, měl tu být i nějaký kemp… na mapě. Voda vzala všechno. Jen v břehu zaklíněná utopená buchanka, ruská terénní dodávka, teď plná písku, ukazuje, že se tudy opravdu jezdilo a jezdí.
Po několika hodinách přijíždíme do nejbližší vesničky. Náš pasažér poděkuje a zmizí shánět náhradní díly a my si uvědomíme, že poslední velká překážka je za námi.
Před námi je zelená plán porostlá kytkami vonícími jako česnek, nějaká ta vymletá koryta potoků, nějaká ta roleta, která chce rozlámat auta na kusy, ale tohle všechno dokážeme překonat.
Čeká nás dlouhá cesta na sever, směr Ulánbátar, náš finální cíl.
Místo, kam jsme se před čtyřmi měsíci vypravili a nebyli si jistí, zda tam vůbec dojedeme.
Bylo to v polovině května, ale nám to připadá, jako by se to stalo v jiném století.
Je to ještě přes tisíc kilometrů daleko, ale teď už věříme, že to dokážeme!
6/35