Tento čtvrtek uplynulo 40 let od chvíle, kdy světová kina začala promítat film Amadeus. Velkolepý příběh dvou skladatelů vynesl režisérovi Miloši Formanovi osm Oscarů a stal se asi nejslavnějším snímkem natočeným v Praze. Na fotografii je Tom Hulce.

Amadeus se odehrává v 18. století. Vznikl podle stejnojmenné divadelní hry anglického dramatika Petera Shaffera o sváru mezi skladatelem Wolfgangem Amadeem Mozartem, kterého ztvárnil Tom Hulce (vlevo), a jeho rivalem Antoniem Salierim v podání F. Murrayho Abrahama (vpravo).

Ve hře se stejně jako ve filmu Mozart (na snímku s manželkou v podání Elizabeth Berridge) stává obětí Salieriho intrik. Tento skladatel, posedlý touhou po uznání, neunese tíhu závisti. Uzavře smlouvu s Bohem, jenže ten mu nadělí jen průměrný talent, zatímco geniálními schopnostmi obdaří Mozarta. Salieri se proto rozhodne kolegu zničit.

Díky bohaté výpravě a věrným kulisám Amadeus působí realisticky, není to ale životopisný či v pravém slova smyslu historický snímek. Pracuje s pouhými legendami a konspiračními teoriemi o údajném nepřátelství mezi Mozartem a Salierim. Forman dokonce konflikt mezi skladateli ještě vyostřil. Ve skutečnosti jejich vztah zdaleka nebyl tak napjatý. Ve fondu Českého muzea hudby se před osmi lety dokonce našla společná skladbu Mozarta a Salieriho.

Mozart roku 1791 předčasně zesnul ve věku 35 let po nákaze infekční nemocí. Fáma, že jej Salieri ze zášti otrávil, má jediný základ – Salieri to údajně prohlásil, avšak v závěru života, kdy jeho mysl rozvrátila demence. Hlavní postavou snímku je právě antagonista Salieri, vzpomínající na sklonku života v blázinci na to, jak Mozartovi záviděl.

Na základě pikantní pověry o údajné otravě nejprve Alexander Sergejevič Puškin napsal jednoaktovou divadelní hru, podle níž Nikolaj Rimskij-Korsakov zkomponoval stejnojmennou operu. A koncem 20. století téma znovu oživila Shafferova divadelní hra, kterou se rozhodl zfilmovat Miloš Forman.

Přední režisér československé nové vlny Forman v roce 1968 emigroval, načež se v 70. letech stal americkým občanem. Když začal připravovat Amadea, už byl držitelem Oscara za film Přelet nad kukaččím hnízdem. Do vlasti se však dlouho podívat nesměl ani na návštěvu. Na fotografii z Amadea jsou F. Murray Abraham jako Antonio Salieri a Jeffrey Jones v roli císaře Josefa II.

"Dlouho jsem se snažil do Prahy dostat, třeba jen na krát­kou návštěvu, letmo ji obejmout, ujistit se, že vůbec ještě existuje. Až s Amadeem ten plán vyšel," vzpomínal Forman. Podle něj komunistický režim přesvědčila vidina, že americký štáb za železnou oponou utratí spoustu peněz.

"Přijížděl jsem jako americký občan, který bude točit americký film, na kterém komunistická vláda vydělá americké peníze – právě ty dolary byly hlavním důvodem, proč mě do země vůbec pustili. Přestože mě po celou dobu natáčení sle­dovali, mohl jsem se alespoň načas podívat domů," vzpomíná Forman ve své autobiografii Co já vím? z roku 1994. Na fotografii jsou Jan Pohan a Tom Hulce jako Wolfgang Amadeus Mozart.

Během příprav Forman absolvoval mimo jiné setkání s tehdejším ústředním ředitelem Československého státního filmu Jiřím Puršem. "Řekl, že povolení k natáčení v politbyru prosadí, když slíbím, že nebudu v Praze vyhledávat disidenty. Já si zase nechal slíbit, že se ale nikomu nic nestane, když si disidenti sami vyhledají mě," vyprávěl Forman v roce 2002. Na fotografii jsou Elizabeth Berridge v roli Constanze a Tom Hulce jako Wolfgang Amadeus Mozart.

Režisér se nakonec v Praze nejen setkal s disidenty, dokonce během natáčení absolvoval besedu s posluchači FAMU.

Pro československý filmový průmysl byl příjezd tak početného štábu zlomový, přestože už dřív se tu natáčely válečný epos Most u Remagenu nebo Jentl s herečkou Barbrou Streisand. Amadeus však do takové míry pracoval s kulisami české metropole, že se stal zřejmě nejslavnějším snímkem, který kdy byl v Praze natočen. A to přesto, že Praha v něm kromě sebe hraje také Vídeň 18. století. Na fotografii z natáčení jsou herci Jeffrey Jones, Tom Hulce, F. Murray Abraham a Elizabeth Berridge.

Americká produkce vybrala československou metropoli pro finanční úspornost, ale také díky přirozeně působícím exteriérům. I podle Formana byla Praha roku 1983 ideální. "Téměř s ničím jste nemuseli hýbat. Všude jste byli v 18. století," říkal. Na fotografii jsou Charles Kay coby hrabě Orsini-Rosenberg, Jeffrey Jones v roli císaře Josefa II. a Tom Hulce jako Wolfgang Amadeus Mozart.

Štáb v Československu pracoval od ledna do července 1983. Na fotografii z natáčení jsou kameraman Miroslav Ondříček a Miloš Forman.

"Noviny a televize o natáčení filmu mlčely, byť jím žila poměrně velká část pražské kulturní obce. Ani v inzerátech na komparz se nesměl jeho název z politických důvodů objevit," napsala letos v týdeníku Respekt kritička Jindřiška Bláhová, podle níž Američany i jejich české spolupracovníky na každém kroku hlídala Státní bezpečnost.

Nejdůležitější scény vznikaly ve Stavovském divadle, kde Mozart v říjnu 1787 dirigoval světovou premiéru opery Don Giovanni.

Natáčelo se ale také v Arcibiskupském a Velkopřevorském paláci, na Hradčanském i Maltézském náměstí, v Nerudově ulici, u Karlova mostu, ve Valdštejnské zahradě (na fotografii), v kostele sv. Jiljí nebo v karlínské Invalidovně.

Kromě Prahy se filmaři vydali na kroměřížský zámek. Na fotografii je F. Murray Abraham jako Antonio Salieri.

Produkce byla náročná po mnoha stránkách. Například právě představitel Salieriho, herec F. Murray Abraham, musel podle režisérových slov každý den vstávat ve tři hodiny ráno, protože udělat z něj starého Salieriho zabralo maskérům tři hodiny.

"F. Murray Abraham strašně trpěl, a nejen proto, že měl na obličeji latex – navíc mu museli udělat stařecké oči, pomohli si tenkrát speciálními kontaktními čočkami. Taky mu museli udělat špinavé zuby, protože všichni herci mají zuby, jako by jim právě vyrostly," vyprávěl Forman (na fotografii uprostřed) v knižním rozhovoru s režisérem Bohdanem Slámou.

Exulant při natáčení zaměstnal mnoho českých umělců, kromě kameramana Miroslava Ondříčka například architekta Karla Černého nebo výtvarníka kostýmů Theodora Pištěka. Ve filmu se objevili muzikolog Zdeněk Mahler, režisér Vladimír Svitáček a herci Karel Fiala, Hana Brejchová, Karel Effa, Jiří Krytinář, Jitka Molavcová či Pavel Nový. Malého Mozarta ztvárnil Miroslav Sekera, dnes osmačtyřicetiletý renomovaný klavírista.

Snímek produkoval Formanův přítel Saul Zaentz. A dařilo se mu nad očekávání. Světová kina začala Amadea promítat 19. září 1984. Film s rozpočtem 18 milionů nakonec utržil přes 52 milionů dolarů.

Mimořádný úspěch potvrdilo udílení nejprestižnějších amerických cen Oscar. "Češi ovládli Hollywood," psaly americké noviny 26. března 1985 poté, co Amadeus obdržel osm Oscarů včetně těch hlavních za nejlepší film, režii a mužský herecký výkon F. Murrayho Abrahama. Na fotografii se Forman (vlevo) raduje s producentem Saulem Zaentzem. Oscara ale dostali také Theodor Pištěk za kostýmy nebo Karel Černý s Patrizií von Brandenstein za výpravu.

"Na pódium nastoupil Steve Spielberg, muž, na kterého jsem tak netr­pělivě čekal, a v ruce nesl obálku. Cítil jsem, jak mi stoupá tlak – chtěl jsem, aby v té obálce bylo mé jméno, ale zároveň jsem už nastavoval bradu úderu zklamání. Do tváře se mi vpalovaly reflektory a já si už chystal svůj rezignovaný úsměv a přitom jsem se soustřeďoval na ten kus papíru, který Spielberg vytahoval z obálky," líčí Forman oscarový ceremoniál ve své autobiografii.

"Konečně Spielberg pohlédl mým směrem a přivolal mě k sobě. V tu chvíli se proud emocí přepnul a já ucítil záplavu hřejivého štěstí, nád­ herný elektrický šok, který mě vymrštil ze sedadla, a já pádil k pódiu a kolem mě se míhaly šmouhance dojmů, neskutečný sál, Spielberg jako stín potřásající mi rukou, a pak už svírám v dlaních těžkého Osca­ra, záruku nezávislosti, dalších filmů, které si udělám po svém, jistotu ještě svobodnějšího života," vyprávěl Forman.

V Československu směli lidé Amadea vidět až v září 1986, tedy dva roky po premiéře a více než rok po oscarovém úspěchu. Podobně dlouhé prodlevy byly za komunismu obvyklé, hollywoodské filmy se do distribuce běžně nedostávaly. Na fotografii je opět F. Murray Abraham jako Antonio Salieri.

Miloš Forman se ke slavnému snímku vrátil v roce 2002, kdy na festivalu Berlinale uvedl režisérský sestřih prodloužený o 20 minut. "Teprve teď je film takový, jak to bylo původně ve scénáři," oznámil tehdy. Na snímku je ještě jednou F. Murray Abraham jako Antonio Salieri.

Dodatečně přidané scény podle Formana umožňují více porozumět lásce mezi Wolfgangem Amadeem Mozartem a jeho ženou Constanze (na snímku v podání Elizabeth Berridge). Forman je v 80. letech vypustil z obavy, že Amadeus by byl pro západní diváky moc dlouhý. "Připadalo nám tehdy jako drzost chtít po divácích, aby sledovali tři hodiny film o skladateli vážné hudby. Scény, které neposunovaly děj dopředu, jsem proto vystříhl," vysvětlil.

V roce 2019 se Amadeus stal jedním z 25 děl, která knihovna amerického Kongresu zařadila do svého Národního filmového registru. Miloš Forman už se této pocty nedožil, zemřel roku 2018 ve věku 86 let. Předtím ale stihl natočit mnoho dalších filmů, které si i díky Oscarovi za Amadea udělal po svém.

40. výročí natáčení Amadea si štáb vloni připomněl v pražském Centru současného umění DOX, kam přijeli debatovat producent Paul Zaentz nebo herečka Cynthia Nixon. Veřejnost si výročí filmu připomíná nyní. V jednom ohledu navíc odkaz Amadea stále žije. Podle kritičky Jindřišky Bláhové se také díky němu Česko po roce 1989 stalo vyhledávanou lokací pro hollywoodské štáby a pozvolna tu vyrostl rozsáhlý servisní průmysl pro zahraniční produkce, který dodnes prosperuje. "Americké štáby o Česku věděly a minimálně někteří tuzemští filmaři zase nebyli po revoluci zaskočení jejich požadavky a stylem práce," napsala Bláhová v týdeníku Respekt. Na poslední fotografii z Amadea jsou Elizabeth Berridge jako Constanze a F. Murray Abraham v roli Salieriho.