V roce 1971 měla na pařížském autosalonu premiéru dvojice kupé Renault 15 (na snímku) a Renault 17.

Technickým základem byl Renault 12, v socialistickém bloku známější jako Dacia 1300.

Díky tomu, že výklopná byla celá zadní část včetně okna, bylo auto i docela praktické.

R15 doplnil také R17, který platil za sportovnější verzi. První série obou aut se vyznačovaly mimo jiné i pryžovým nárazníkem obepínajícím celou přední část vozu.

R17 se dodával i ve verzi s plátěným stahovacím středním dílem střechy, byl to vlastně takový polokabriolet.

Všechny tři verze hezky pohromadě - zelený R15, oranžový R17 a žlutý R17 s plátěným prostředním stahovacím dílem střechy.

Do značné míry futuristický interiér se čtveřicí budíků v samostatných kapličkách.

Vrcholné provedení R17 TS dostalo kola z Renaultu 12 Gordini, kotoučové brzdy na všech kolech nebo pětistupňovou manuální převodovku.

Především ale měla šestnáctistovku naladěnou na 79 kW, která místo karburátoru Weber vůbec poprvé u francouzského výrobce použila elektronické vstřikování paliva.

Hlavní rozdíly mezi oběma vozy? Podívejte se na přední světla, R15 je má obdélníková, R17 kulatá.

Jiné je také boční prosklení, R15 ho má protažené až k zadním sloupkům, u R17 končí hned těsně za linií dveří. Vzadu je okénko kryté sportovní mřížkou.

Vstupní Renault 15 TL se motorově nijak zásadně nelišil od R12, to znamená zážehovou třináctistovku s výkonem 44 kW v kombinaci s manuální čtyřstupňovou převodovkou.

R15 TS byl vybavený silnější šestnáctistovkou s výkonem 66 kW, která pracovala též v útrobách R17 TL. Od roku 1972 byl tento motor dostupný i s třístupňovým automatem, který se později dodával i pro R15 TL.

V roce 1974 se kupé od Renaultu také poprvé objevilo na trhu v Československu.

R15 se prodával přes Mototechnu, většina kusů ale proudila přes Tuzex. R17 byl v Tuzexu jen na zvláštní objednávku.

Ceník Mototechny stanovil cenu R15 v základní verzi TL na 101 tisíc korun.

V Tuzexu byl R15 TL ještě dražší, stál 22 300 bonů.

Celkem podle novináře a publicisty Jana Tučka v článku uveřejněném v časopise Motor Journal doputovalo do Československa mezi lety 1974 a 1978 729 kusů Renaultu 15, tři čtvrtiny do Tuzexu.

Renault 17 spolu s dalšími modely francouzské automobilky na brněnském strojírenském veletrhu v roce 1975.

Kupé od Renaultu se zapsalo v Československu i jinak. Za volantem zeleného kupé R17 TL totiž 9. října 1973 zemřel při nehodě v Říčanech textař Jiří Štaidl, kterému bylo 30 let.

Auta připravená na export, R15 i R17, se totiž docela úspěšně nabízela třeba i v USA.

I v 70. letech dbali na bezpečnost, crash testy musela projít i pohledná kupé.

Modernizace kupé přišla na řadu v roce 1976, typická se stala upraveným nárazníkem, který již neobepínal celou přední část.

Mírných změn se dočkala i přední světla.

Vzadu se mezi světlomety objevila barevná lišta a zcela jiné bylo víko kufru.

Z nabídky postupně vypadla verze Gordini, jak se od roku 1974 jmenoval nejsilnější model R17 TS. Jeho místo zaujala od roku 1977 právě upravená verze TS se 72 kW a dvojitým karburátorem Weber.

Menší a úspornější R15 byl už před modernizací kvůli ropné krizi populárnější než silnější R17. Nic se na tom nezměnilo ani po faceliftu.

Modernizace ale na chvíli pomohla nastartovat zájem o vůz, v jednu chvíli se jich dělalo i 240 denně. Pak zájem ale zase opadl.

Sportovní sedadla z Alpine A310, to byla jedna ze zásadních změn při modernizaci kupátek v roce 1976.

Interiér po modernizaci vypadal více konzervativně, především díky nové kapličce přístrojů. Čtyři budíky zůstaly, ale už nebyly v samostatných kapličkách.

Produkce v Maubeuge nadobro skončila v roce 1979. Celkem Renault vyrobil 207 854 R15 a 92 589 R17.