Les barevných triček. Jednotlivé týmy sledují, jak jedna skupina staví lidskou věž.
Podle agentury AP se zranění nestávají často, jelikož týmy secvičují jak stavění, tak i padání z věže. Na snímku tým Colla Joves Xiquets de Valls při pádu.
Důležitý je základ. Tomu se v soutěžní terminologii říká pinya a může se do něj připojit každý. Nicméně se musí starat o to, aby sloužili jako opora pro další patra.
Každá úroveň troncu, což je název pro druhou část věže, se skládá obecně z dvou až pěti těžších mužů, kteří nad sebou drží lehčí chlapce nebo dívky.
Budování castell sahá až do 18. století a je důležitou součástí katalánské kultury. V roce 2010 byla tato tradice zapsána na seznam nehmotného dědictví UNESCO.
Stavění může být dost náročné na nervy. Na snímku členka týmu Castellers de Vilafranca.
Za oběť někdy padne oblečení, zvláště, pokud je osoba součástí základu, ze kterého ostatní členové šplhají do vyšších pater.
Úspěchem není jenom věž složit, ale i rozložit. Týmy na konci oslavují, když se všichni dostanou bezpečně dolů.
Soutěže se účastní i děti, kterým může být dokonce jen pět let. Jsou důležitou součástí nejvyššího patra, jelikož jejich malá hmotnost jim umožňuje tolik nezatěžovat ostatní.
Každé dva roky se v Tarragoně, starém římském městě na pobřeží Středozemního moře, koná nejdůležitější soutěž stavby lidské věže. „Concurs de Castells“ pořádal svůj první ročník v roce 1932. Nyní se ho účastní 42 nejlepších týmů.
Členové týmu Castellers de Vilafranca oslavují úspěšné složení věže.
U členů nezáleží na věku ani na pohlaví, naopak různé typy lidí se využijí pro různá patra věže. Na snímku dvaasedmdesátiletý Juan Antonio Rodriguez.
Úbor se většinou skládá z barevného trička, bílých kalhot a pásu látky kolem beder, ten slouží i jako opěrný bod pro lezce, kteří se na něm můžou zachytit při cestě do vyšších pater.
Název týmů obvykle odkazuje na místo jejich původu, například Xiquets de Valls, Marrecs de Salt, Castellers de Barcelona. Kromě toho jsou týmy rozpoznatelné podle jejich kostýmu.
15/15