Na turínském autosalonu na podzim roku 1974 představil Fiat světu nástupce úspěšného rodinného typu 124. Novinka dostala jméno 131 Mirafiori, podle turínské čtvrti, kde se vyráběla.

První série vozu se nabízela ve dvou verzích. Ta hůře vybavená dostala vpředu obdélníková světla,...

... lépe vybavený model Special či jen 131 Mirafiori S pak měl čtveřici kruhových světel. Rozdíly předvádí dvojice s dvoudveřovou karoserii.

Tu doplňoval klasičtější čtyřdveřový sedan s 2,49 metru dlouhým rozvorem náprav.

Koncepcí se novinka od 124 tolik nelišila, to znamenalo motor vpředu a pohon zadních kol. Pod kapotou se objevily zážehové motory: třináctistovka s 48 kW a šestnáctistovka s 55 kW. Oba standardně s manuální čtyřstupňovou převodovkou.

Ještě v 70. letech začal také dovoz Fiatu 131 Mirafiori do Československa. Dohromady jich Mototechna a Tuzex prodaly asi dvě tisícovky, ceny ale byly vysoké.

Třeba v roce 1977 v ceně jednoho Fiatu nabízela Mototechna skoro tři Trabanty.

Fiat byl ale pohodlný, a to jak podvozkem, tak i provedením kabiny. Slabinou byla třeba protikorozní ochrana.

Nedlouho pod dvou- a čtyřdveřovém sedanu doplnila nabídku praktická verze Familiare.

Kombík bodoval především velkým kufrem. Později z něj byla odvozená i třídveřová dodávka.

Obrovské úspěchy slavila dvoudveřová 131 z dílen Abarthu a Bertoneho v závodech rallye. Tovární tým získal tři konstruktérské tituly. Vznikla i povinná homologační silniční série v počtu 400 kusů.

První modernizaci si 131 Mirafiori vysloužila v roce 1978 a spolu s ní dostaly lépe vybavené verze také nové označení Supermirafiori (na snímku).

Třinácti- a šestnáctistovka pod kapotou zůstaly, ve verzi Supermirafiori ale posílily a dostaly dvě vačky.

Designových změn si všimne prakticky každý. Vpředu měly všechny benzinové motory obdélníková světla, vzadu zase zmizely svítilny s tradičním písmenem "T".

Do interiéru se nastěhoval nový jednoramenný volant, palubní deska více odpovídala tehdejšímu stylu.

Novinkou v druhé sérii vozu byla varianta vybavená naftovým motorem. Tu poznáte snadno, dostala totiž podobně jako první série vozu v provedení Special přední část se čtveřicí kulatých světel. Má též vyboulenou kapotu.

Naftové motory byly dva s výkonem 44 nebo 53 kW. Bez úspěchu experiomentoval Fiat v roce 1979 také s hybridním pohonem.

Verze Abarth sice po vyrobení potřebné homologační série skončila, nicméně i tak byla v nabídce dvoudveřová sportovní verze Fiatu 131.

Verze Racing měla 85 kW díky benzinovému dvoulitru z modelu 132, vystačila si ale s méně agresivním designem než 131 Rally. Také však vznikla jen v omezené sérii.

Poslední modernizaci prodělal Fiat 131 v roce 1981 a opět se nabízel ve dvou verzích Mirafiori a lépe vybavené Supermirafiori.

Hůře vybavený model měl motory OHC (výjimkou bylo jen základní kombi, které mělo stále třináctistovku OHV). Poznat omlazenou verzi šlo i podle změn v designu exteriéru, kde ještě přibylo plastových detailů.

Takto vypadal interiér hůře vybavené verze Mirafiori po poslední modernizaci z roku 1981. Rozdíl oproti úplně původnímu modelu je markantní.

Lépe vybavenou verzi Supermirafiori s benzinovými motory DOHC poznáte relativně snadno, měla plastové obložení celé spodní části karoserie.

Pokud byl pod kapotou naftový motor, nadále se odlišoval čtveřicí kruhových světel vpředu.

I po poslední modernizaci došlo na sportovní verzi: Volumetrico Abarth se 103kW benzinovým dvoulitrem přeplňovaným kompresorem.

Výroba čtyřdveřového sedanu skončila v roce 1983, nahrazený byl modelem Regata odvozeným od kompaktního Ritma. Kombi ze španělské linky vyjelo naposledy v roce 1984, kdy jej nahradila Regata Weekend. Regata už přitom měla koncepci "vše vpředu".

Nejznámějším dvojčetem Fiatu 131 Mirafiori je Seat 131, který se odlišoval jen v detailech. Až do roku 2002 se pohrobci vyráběli v Turecku, z této části světa se dostali až do Egypta či Etiopie, kde vydrželi až do roku 2010. Lehce přes tři tisíce aut vyrobili na přelomu 70. a 80. v Polsku.