Ota Váňa hraje na české kytary a s jejich výrobcem se znají už tak dlouho, že ten mu poskytuje i dřevěné brikety, které dělá z odpadu při výrobě nástrojů. „Topím odpadem z nejkvalitnějšího dřeva, a když přijde kominík, tak nemá co čistit…“

„Rozehraní černoušci mě nabíjejí pozitivní energií. Před lety jsme je někde viděli a pak na nás vykoukli v jednom obchůdku při procházce starou Prahou – hned jsme je museli koupit,“ směje se Ota pod „schodištěm slávy“ vedoucím do podkroví.

Cestovní kytara je vždy připravená u oblíbené knihovny.

Posilovna je také vždy připravená, stejně jako sauna v sousední koupelně.

Pergola s posezením je tu součástí bydlení. „Nechtěli jsme ani byt, ani samostatný dům – tohle je kompromis, který nám při stylu našeho života vyhovuje.“

Místnost v přízemí je zkušebna i pánský klub. „Když je v zimě brzo tma, tak si tu pouštím elpíčka. Mám tu absolutní klid ke hraní na kytaru.“

Schodiště obložené překližkou lemují i niky s cenami, včetně devatenácti Slavíků.

Sauna je z afrického dřeva abachi a řemeslníci tu odvedli perfektní práci.

Proti schodům je vestavěná police, na které má čestné místo promítačka z roku 1950 po dědovi. Zeď zdobí kompletní sbírka za prodeje oceňovaných alb. V rámci 35. výročí existence se Kabát chystá vydat všech dvanáct LP v jednom boxu.