Na jaře 1961 tehdejší šéf Renaultu Pierre Dreyfus s ideou nového rodinného auta. To mělo kombinovat eleganci sedanu a praktičnost kombi.

Nejvíce se Dreyfusovi zalíbil koncept tehdy 31letého Gastona Jucheta, který tak položil základy auta, které nakonec dostalo jméno Renault 16.

Jediným daným požadavkem bylo, že kvůli co největšímu prostoru musí mít chystaný vůz pohon předních kol. Přitom v 60. letech bylo daleko běžnější mít klasickou koncepci s pohonem zadních kol.

Veřejnosti se novinka ukázala na jarním ženevském autosalonu 1965.

Nebyl to první hatchback na trhu, ale ten, který celou kategorii výrazně zpopularizoval.

Vnější design odpovídal tehdejší době, hliníkovou čelní masku doplňovaly velká obdélníková světla.

Praktičnost a vnitřní prostor byla alfou a omegou nového hatchbacku střední třídy. Při délce 4,32 metru nabídl Renault 16 kufr o objemu 346 až 1200 litrů.

Specifický byl rozvor náprav, protože byl na každé straně auta jinak dlouhý. Důvod? Odpružení zkrutnými tyčemi, vpravo tak byl rozvor o délce 2650 mm a vlevo o délce 2717 mm.

Zpočátku dostal R16 benzinovou patnáctistovku o výkonu 40 kW v kombinaci s manuální čtyřstupňovou převodovkou.

V roce 1968 to byla verze TS se šestnáctistovkou osazenou karburátorem Weber naladěnou na 62 kW.

Verze TA přijela v roce 1969 se šestnáctistovkou o výkonu 49 kW a především třístupňovým automatem. V nabídce ale vydržela jen dva roky.

Jak ukazuje tato fotka, variabilita byla u R16 špičková. Sedadla bylo možné uspořádat v sedmi různých polohách, zadní sedačky bylo možné z auta i úplně vyjmout.

V roce 1967 se dočkal Renault 16 mírně přepracované palubní desky, došlo na umělou kůži nebo imitaci dřeva.

V Československu se Renault 16 ukázal už na podzim roku 1965 na strojírenském veletrhu v Brně. Prodával se především přes Tuzex, pár aut ale nabídla i Mototechna.

V Tuzexu šlo o nejdražší auto, R16 stál víc než Chrysler 180 nebo Ford Cortina 1600. Do Československa doputovaly nakonec asi dvě tisícovky aut, jedno se stalo hvězdou filmu Noc klavíristy.

V roce 1971 přišla ke slovu jediná opravdu výrazná modernizace. Hlavní výsledek? Nová zadní světla, která se zvětšila, posunula více dolů. Úprav se dočkalo i víko kufru.

Zároveň se změnila i nabídka, nově byly k dispozici verze L a TL se šestnáctistovkou o výkonu 49 kW, ale standardní manuální převodovkou.

Plastovou masku pak dostaly verze L, TL a TS v roce 1975.

Připomeňme také, že pro rok 1966 zvolili novináři Renault 16 za evropské auto roku.

Auto se stalo průkopníkem praktické karoserie hatchback s koncepcí vše vpředu, z ní pak těžily i další Renaulty.

Ke slovu přišla počátkem 70. let i dále upravená palubní deska. Jinak se ale Renault 16 změnil během patnácti let výroby spíše v detailech.

Interiér nadále vynikal komfortem, mohla za to především komfortní sedadla. Během výroby se také objevily tříbodové bezpečnostní pásy.

Zmíněné odpružení, které způsobilo rozdílné rozvory náprav na obou stranách, zajistilo také příkladně komfortní podvozek. Tříbodové pásy dostal R16 během výroby také vzadu.

Povšimněte si třeba také řazení na sloupku řízení, tak to měly všechny R16. To uvolnilo prostor mezi sedadly pro praktickou odkládací schránku.

Toto je Renault 16 ve špičkové verzi TX.

Ten dostal benzinovou sedmnáctistovku se 68 kW v kombinaci s manuálním pětikvaltem či později automatem.

Poznáte ho snadno třeba podle kol Gordini, auto mělo také celkově lepší výbavu a mohlo dostat třeba kožené čalounění nebo centrální zamykání.

Všechny varianty Renaultu 16 nabízené po roce 1975 na společné fotografii.

Ačkoliv se od roku 1975 vyráběl i nástupce Renaultu 16, ten kvůli popularitě nadále v nabídce zůstával a dostával různá drobná vylepšení.

Definitivní konec přišel až počátkem roku 1980, kdy Renault vyrobil poslední R16. Celkem jich za patnáct let vzniklo 1 845 959 kusů.

Auto se vyrábělo až ve 14 různých zemích a nabízelo se mimo jiné i v USA nebo Kanadě. Právě toto je verze pro USA, která měla standardně čtyři přední světla nebo upravený nárazník.

Protože byl motor posunutý až za přední nápravu, uvolnilo se pod kapotou místo pro náhradní kolo. Stejné to bylo i u evropské varianty.

Ačkoliv Renault 16 existoval jen jako hatchback, Francouzi vyrobili jako prototyp třeba i kabriolet s pevnou odnímatelnou střechou.

Vzhledem k množství odlišných dílů, a tedy i nákladné výrobě ale do produkce nezamířil.