"To se může stát jedině v Bohnicích," odpovídá s úsměvem od ucha k uchu Jan Kocourek na otázku, jak se stane, že na okraji velkého sídliště vyroste bambusový prales.

Rostliny, které tu společně s manželkou Laurou pěstují už více než 15 let, jsou tak vysoké, že přes ně není na červeno žluté paneláky vidět.

Když se tak člověk vydá skrz nenápadnou branku do útrob jejich zahradnictví, rázem se ocitá v úplně jiném světě.

Ruch sídliště, aut a autobusů utichne a vzduch je najednou voňavější a lahodí na plicích.

Na začátku všeho přitom stálo nadšení malého kluka, kterého fascinovalo, že exoticky vyhlížející rostlina může růst i v Česku.

Zatímco tedy Janovi vrstevníci sbírali kartičky se slavnými hokejisty, on si ve třinácti letech pořídil první bambus.

"Rodiče měli strach, co mají doma za podivína," vzpomíná muž ve flanelové košili na své zahradnické začátky a dodává, že jeho láska k rostlinám postupně přes koníček přerostla až k práci.

Kromě toho ale díky neobvyklé zálibě poznal svoji ženu Lauru.

"Potkali jsme se v Japonsku v bambusovém lese," doplňuje Jana manželka Laura, která se narodila ve Spojených státech a do Japonska odcestovala cvičit jógu.

"Tehdy se naše záliby propojily, protože oba milujeme čaj, takže od té doby to tu společně budujeme. A roste nám to nejen venku, ale i doma," dodává Jan s tím, že mají dvě děti.

Když dojde řeč na to, jak silná musí taková vášeň být, aby se člověk odstěhoval z domova přes oceán do úplného neznáma, pokrčí Laura rameny. "Jako mladá jsem nad tím takhle nepřemýšlela, bylo to dobrodružství," vysvětluje rodačka z amerického Vermontu.

"Dnes už bych to samozřejmě viděla jinak, ale neměnila bych," říká a vzápětí ještě doplní, že odejít tak daleko do úplného neznáma bylo v mnoha aspektech náročné.

Zároveň ale díky práci v zahradnictví mohla trávit hodně času se svými dvěma syny, což by podle ní ve Státech nešlo.

"Ony ty tři roky, než jde dítě do školky, utečou hrozně rychle. A to je čas, který vám už nikdy nikdo nevrátí," usměje se Laura Kocourek.

Pěstování bambusů a provoz zahradnictví sice Kocourkovy živí, zároveň jsou však rádi, když si do hájku přijdou lidé třeba i jen na procházku.

"Naše brána je otevřená, v tu chvíli může vejít kdokoliv, i když žádný bambus koupit nechce."

"Občas musíme naopak z té naší zeleně vylézt my a zajít na pivo, aby si sousedi nemysleli, že jsme nějaká sekta," dodá a zakření se.

Kromě čaje a rostlin se manželé věnují i různým sportovním aktivitám. Laura v zahradnictví pořádá lekce jógy, Jan se oproti tomu dlouho věnoval kung-fu.

"Výraz kung-fu se dá přeložit jako blíž nespecifikovaná dovednost získaná vytrvalou prací, což je vlastně taková naše životní filozofie," vysvětluje muž.

"Je to jako zdolávat Everest z různých stran. Výraz kung-fu se nepoužívá jenom u bojového umění, ale třeba když je někdo dobrý topenář, tak má dobré kung-fu. Protože je vyhledávaný a lidé za ním chodí," popisuje.

"Což je ale zároveň něco, s čím tady trochu bojujeme," doplňuje Laura svého manžela.

"Rádi potkáváme nové lidi, zároveň pozemek není nafukovací a lákat sem davy úplně nechceme. Někdy je zkrátka těžké najít balanc mezi podnikáním a koníčkem," konstatuje po krátké odmlce.

"Trávíme tu opravdu hodně času, s rostlinami to není jako se zvířaty. Když má zvíře žízeň, tak se někam dojde napít. Bambus nikam nepůjde, a tak jsou to takoví kapitáni našeho času."

...

...

...

...

...

...

...

...