Jako první navštěvuje na dětské onkologii Smajlík dva chlapce. Ten starší si nadšeně poníka hladí a připíná mu sponky, mladší z dvojice se při dnešní návštěvě ke Smajlíkovi přiblížit nechce. Předsedkyně spolku Ponyterapie Milena Malinová popisuje, že opakované návštěvy umožňují progres v terapii. Dává za příklad holčičku, která se při první návštěvě nechtěla k poníkovi ani přiblížit a při třetí na něm „visela“ 45 minut.

„Smajlík je nejlepší terapeut, kterého máme,“ vysvětluje Malinová. Většina jejich zvířecích terapeutů vydrží okolo hodiny, Smajlík zvládne i hodinu a půl. Asistentky ho zavedou do pokoje a koník zde v klidu, nehybně stojí a nechá se hladit a česat. Takovou činnost nemůže dělat každý kůň nebo poník a chovatelka je tak musí podle toho vyselektovat.

Smajlík je 120kilogramový shetlandský pony. V nemocničních pokojích a chodbách pro něj sice pohyb není úplně přirozený, nicméně je na něj dobře vycvičený. Kromě něj má spolek Ponyterapie ještě dalších devět terapeutických poníků, z nichž někteří jsou momentálně v zácviku.

Malý Denis musel být během návštěvy v posteli, a tak Milena s druhou asistentkou Katkou rozložily na peřinu podložku, na kterou Smajlík opřel hlavu a nechal se hladit. „Udělala jsem to (ponyterapii), abych se dostala k onkologickým dětem. To byl můj sen. Koně jsme na to dlouholetě cvičili,“ popisuje Malinová. Obě mají jinou civilní práci a ponyterapii se věnují částečně.

Asistentky s sebou vždy nosí košík s různými sponkami ve tvaru zvířátek a kytiček, které pacienti v rámci terapie mohou poníkům připínat na hřívu. Také jim ji mohou česat a zaplétat copy. Všechny tyto úkony jsou součástí terapeutického procesu, který přináší pacientům úlevu a radost při jejich pobytu v nemocnici a jiných zařízeních.

„Hodně ho to vyšťaví (terapie). On ví na dálku, jestli máte dobrou náladu, jestli vás něco trápí, jestli máte nepohyblivou část těla atd.,“ přibližuje Malinová citlivost terapeutů. Poník například pozná, že má někdo nepohyblivou část těla, a šťouchá do něj, protože ví, že má problém. Na snímku asistentka Katka s pacientkou Julčou.

Spolek Ponyterapie momentálně jezdí po západních Čechách a také do Středočeského kraje. Nemocnice a pacienti, kteří je potřebují a nemohou si to dovolit, mají terapii zadarmo. Další instituce jako domovy seniorů si za návštěvu platí.

„Zjistila jsem, co mi ti koně přináší. Pochopila jsem, že to ten svůj účel plní. A pak jsem viděla jedno video v Americe, jak kůň vstoupil na oddělení k dětem. A říkala jsem, že tohle chci dělat, protože to fakt funguje,“ popisuje proces terapie předsedkyně spolku Malinová. Jak to funguje z fyziologického hlediska, však vysvětlit nedokáže, ale výsledky u pacientů vidí.

Poník je vytrénovaný na chození v úzkých prostorech, dokonce s ním mohou jezdit i výtahem. Pro stav nouze má zezadu připásaný vak na exkrementy. Při této návštěvě se však žádná nehoda nestala.

Smajlík během této návštěvy zašel na několik pokojů, asistentky ho pokaždé musely trochu „odzdobit“, aby měl na hřívě místo i pro další pacienty.

Na dece nosí Smajlík asistenčního méďu Béďu, ve kterém jsou ukryté další sponky a třeba také roh, který z poníka udělá jednorožce.

Po terapii se Smajlík hladově vrhá na zelenou trávu vedle nemocniční budovy. Vždy si musí odpočinout a do akce vyráží maximálně dvakrát týdně. „Většinou se snažíme to střídat, ale teďka jeho kolegyně měly hříbátka. Takže letos to musel za své manželky oddřít sám,“ smějí se asistentky.

Připravit zvířecího terapeuta na výjezd je třídenní proces, musí se vyčistit přepravník a samotný poník. Malinová kritizuje lidi, kteří s koněm chodí na terapie bez licence. „Problém je, když chodí lidi s neumytým koněm bez zkoušek a nemají jak za něj ručit,“ uzavírá.