Kolona vozidel 601. skupiny speciálních sil při nasazení v operaci Trvalá svoboda v Afghánistánu.

Ten, co to odstartoval: David Franta byl během svého studia na Královské vojenské akademii v Sandhurstu vyhodnocen jako nejlepší zahraniční kadet. Osobně mu poblahopřál princ Charles, dnes britský král Karel III.

Velitel konvoje Karel Řehka (na místě spolujezdce) při přesunu z Bagrámu do Džalalabádu.

Ve výzbroji velitelů bojových skupin se objevily samopaly Heckler Koch MP 5 SD 6 opatřené tlumičem.

Zasazení odřadu speciálních sil ze zadní plošiny transportního vrtulníku CH-47 Chinook. „Byli jsme v místech, kde nejen speciální síly, ale vůbec žádní vojáci NATO nikdy před tím nebyli. V místech, kde by Tálibán nikdy ani nenapadlo, že by tam někdy někdo mohl vstoupit. Doslova jsme vstoupili do nepřátelského území, do vosího hnízda, což bylo pro protivníka hodně nepříjemné překvapení,“ líčí velitel tehdejšího kontingentu českých speciálních sil Ondrej Páleník.

Pohled z paluby letícího vrtulníku CH-47 Chinook na okolní krajinu.

Nakládání českých landroverů do vrtulníku CH-47 Chinook na základně v Asadabádu.

K zásobování předsunuté základny v Asadabádu byly využívány především transportní vrtulníky CH-47 Chinook.

Důvěru místních posilovalo i přátelské chování a drobné dárky dětem. „Učili jsme se v kontaktu s místními každý den,“ vysvětluje Karel Řehka. „Přišel za mnou americký spešlácký medik a ptá se: ´Máte tady nějaký zdravoťáky?´ A já na to: ´Jo, tady ti kluci.´A on: ´Nechcete jít pomáhat na ošetřovnu? Já už to tam nezvládám.´ Tak jsem tam kluky poslal. Ošetřovali místní obyvatele, často i dost těžká zranění a úrazy.“

I ve ztížených podmínkách poskytovali vojáci speciálních sil místním lidem zdravotní pomoc. Radek Kudela vzpomíná: „Jednou za námi přišel na ošetření kluk s otevřenou stehenní zlomeninou. Z nohy mu sice trčela stehenní kost, ale už byla celá obalená svalovinou, která ji nově obrostla. Navíc to měl zanícené, v ráně červy, infekci, hrozila amputace. Kluka jsem tehdy letecky přepravili do vojenské nemocnice v Kandaháru, kde mu nohu zachránili. Jindy jsme tak do nemocnice posílali vážně nemocné či těžce zraněné děti.“

Kořistní sovětský kulomet DŠK vz.38/46 osazený na jednom z českých landroverů významně posílil palebné možnosti českých mobilních patrol. Československé kulomety UK vz. 59, jimiž byla v roce 2004 vyzbrojena vozidla speciálních sil, v afghánských podmínkách naprosto zklamaly. A tak je postupně nahrazovaly ty sovětské – spolehlivé a velmi účinné.

Při přesunech vozidla vystoupala až do nadmořské výšky 4800 metrů nad mořem. „Nebylo to o ovšem jen o překonávání výšek a vzdáleností, ale i o neustálém vyhledávání nepřítele a léčkách,“ vysvětluje Tomáš Skácel.

Chvíle odpočinku v safe housu českých speciálních sil v budově bývalé madrasy v Gizábu.

Vozidla speciálních sil při průjezdu neprostupnými afghánskými soutěskami. „Dodnes obdivuji naše řidiče, jak to zvládali. Pod námi byly často hluboké strmé rokle a všichni věděli, že když se to auto na úzké stezce urve, řidiči nestihnou včas vyskočit, když byla ta propast na jejich straně. Ale oni prostě věděli, že buď to zvládne a projede, anebo to špatně skončí. Naštěstí to vždy dobře dopadlo,“ vzpomíná Ladislav Rebilas.

Ve výzbroji speciálních sil se brzy objevily čtyřkolky Can-Am ATV Outlander.

Záhy po úspěšném nasazení v roce 2004 měla již 601. Skupina speciálních sil své vlastní předsunuté letecké návodčí.

Společná česko-americká patrola v afghánské provincii Orúzgan.

S dalšími misemi se po roce 2004 postupně vylepšovalo i vybavení speciálů. Ať už jde o ruční palné zbraně, spojovací prostředky anebo neprůstřelné vesty. Ty velmi těžké vystřídali mnohem lehčí a tedy i praktičtější.