Už více než dva měsíce žije Rüdiger Koch v potopené kapsli u pobřeží Panamy, podle plánu by tu měl pod vodou zůstat 120 dní. Kapsle v moři funguje jako umělý útes. „V noci můžete slyšet všechny korýše,“ popisuje. (Puerto Lindo, Panama, 26. listopadu.)

Koch doufá, že se 24. ledna vynoří a o 20 dní překoná rekord Američana Josepha Dituriho, který strávil 100 dní pod vodou ve floridském jezeře. Kromě rekordu chce muž změnit způsob, jakým přemýšlíme o životě – a o tom, kde je možné se usadit, třeba i natrvalo.

„Stěhování do oceánu je něco, co bychom měli jako druh udělat,“ říká pro agenturu AFP.

„To, o co se tu snažíme, je dokázat, že moře jsou skutečně životaschopným prostředím pro lidskou expanzi.“

Kochova kapsle má rozlohu 30 metrů čtverečních a má většinu atributů moderního života: postel, toaletu, televizi, počítač, internet, a dokonce i rotoped. Jediné, co mu chybí, je sprcha. Na malém nočním stolku leží kniha Julese Verna Dvacet tisíc mil pod mořem, klasika sci-fi 19. století.

Jeho domov pod mořskou hladinou je vertikální trubicí spojen s další komorou umístěnou nad vlnami, kde bydlí další členové jeho týmu a kudy se dá posílat jídlo nebo přijímat novináře.

Místo se nachází asi 15 minut plavby lodí od pobřeží Puerto Lindo u severní Panamy.

Projekt podporuje podnikatel Grant Romundt z Kanady. On i Koch mají velkolepější vize spojené s hnutím „seasteading“ (koncept vytváření trvalých obydlí na moři, tzv. seasteadů, v mezinárodních vodách mimo území nárokované existujícími vládami).

Ačkoli Kocha zde čeká ještě několik dlouhých týdnů, ví přesně, co udělá jako první, až se vrátí nahoru na pevninu. „Sprchu, pořádnou sprchu,“ plánuje.