"Všichni naši sousedé sem jezdí spíše na chatu. Takže když tu v šest večer vykouknete z okna, všude kolem je úplná tma," popisuje Andrea.

Přesto se ale podle svých slov v domě nebojí.

I když během prohlídek jiných domů navštívili řadu stavení, která manželům strašidelná připadala.

"Tím, že je to sice kopcovitá krajina, ale pořád to nejsou vysoké hory a stavení stojí docela blízko sebe, jsou si tu bližší i lidé," popisují manželé.

"Na procházce se psem nepotkáte ani živáčka," pochvaluje si Andrea.

Andrea i Petr pochází původně z Moravy. Život je však zavál rovnou do srdce Českého středohoří.

S Uhlíkovými bydlí i fenka Zara a neohrožená kočka Kaša.

Herci vědí, že je do budoucna čeká spousta práce. Zatím se proto rozkoukávají a snaží se poznat místní.

"Žijí tu neuvěřitelní lidé. Třeba sourozenci Leopold a Margareta. Ti pamatují ještě druhou válku. Margareta si třeba pamatuje, jak po potoce posílali Němcům do sběrného tábora kozí mléko v bandasce."

"Na focení teď není nejlepší doba. Ale v létě se to tu všechno zazelená tak, že najednou není vidět žádné z okolních stavení."

Stará stodola ukrývá mnoho pokladů.

"Kočku Kašu jen tak něco nerozhází. Když jsme ji přivezli, nakráčela sem jako největší suverén ve stylu 'Čau, nazdar, teď tu velím já' a bylo," směje se Andrea.

Petr toho vlastně moc nenamluví. Jeho spokojenost, když může štípat dříví a přikládat do kamen, je ale očividná.

Pokladů je tu spousta. Uhlíkovi našli třeba starou důstojnickou šavli.

O krásné výjevy v domě není nouze.

Plánů mají Uhlíkovi spoustu, zatím se však stále rozkoukávají.

"S Ernstem jsem si musel první noc nějaké věci vyjasnit a slíbit mu, že se o dům budeme hezky starat. Teď už proto většinu času postává u schodů a jen nás pozoruje," vypráví Petr Uhlík o podivných zážitcích z první noci v mlýně, kdy potkal nehmotného obyvatele domu z minulosti, jak tvrdí.

"Tady jsme původně chtěli ložnici, ale teď si nejsme jistí, jestli z toho nakonec nebude společenská místnost s průchodem přímo do zahrady."

Manželům pomáhá s domem i jeho bývalá majitelka - paní Věra. Bez ní by, podle svých slov, byli ztracení.

"Stále je tu ještě spousta věcí, které musíme přebrat a vytřídit."

"Kvůli focení jsem rychle smotala i tenhle věnec," směje se Andrea.

"Bahno je teď všude."

"Nejsem si jistá, že se ten obraz vejde na stěnu, kam jsem ho původně zamýšlela," říká Andrea.

Dům sice není tak obrovský jako okolní stavení, místo pro obraz se však určitě najde.

"O domě nám řekli, že prý má velmi dobře postavený krov. Takže se nemusíme bát, že by nám spadl na hlavu."

"Naučili jsme se tu každý čtvrtek chodit do místního hostince. Ten plní totiž takovou tu funkci jako dřív - potkávají se tu různí lidé: zedník, lesník, doktor a teď teda i dva herci."