Dominičina dcera chodila od dvou let do korejské školky.

Děti na sobě mají korejský kroj. V Jižní Koreji se mu říká hanbok.

"Děti měly jídelníček velmi podobný tomu pro dospělé. Možná s tím rozdílem, že kimči bylo méně pálivé."

Jídlo v korejské školce...

"První věc, která mě tehdy zarazila, byla, že malé děti skoro vůbec netráví čas venku. Neexistuje, že by se vozily v kočárku. S ním jsem tam působila jako zjevení. Tamní babičky se na mě otáčely a posílaly mě domů, protože je zima nebo prší," říká Dominika.

Jižní Koreu zažila sinoložka během pandemie. Korejci si s ní prý dobře poradili.

Lidé v Jižní Koreji jsou zvyklí bydlet v malém prostoru.

Dominičin manžel v asijské zemi vyučoval slovenštinu.

Hodně aktivit se v Jižní Koreji odehrává uvnitř. Přírodu tam ale také mají.

Procházka kolem hradeb...

Předměstí...

V Jižní Koreji jsou chrámy převážně buddhistické, protože buddhismus má v korejské kultuře dlouhou tradici.

Korejské buddhistické chrámy jsou známé svojí krásnou architekturou, klidnou atmosférou a zasazením do přírody, zejména v horách.

Dominika své zážitky z místa překypujícího kulturními odlišnostmi zpracovala do více než šedesáti krátkých kapitol, které nejen pobaví, ale i mnohé naučí.

Na stránkách knihy čtenář nahlédne například do mateřské školy, okusí tradiční jídla, pozná tamní módu, ale také se dozví, jaký je rozdíl mezi hygienickou a nehygienickou přírodou nebo jak si před krutou zimou dobře zaizolovat okna bublinkovou fólií.

"Ve svých knihách se zaměřuji na každodenní život. Korejské halušky nejsou cestopis. Je to spíš o věcech, které vám turistický průvodce pravděpodobně nepoví," říká Slovenka.

Nejnovější kniha Dominiky Sakmárové Biele mesto se na rozdíl od předchozích "asijských" knih odehrává v srdci regionu Spiš - ve Spišském Podhradí a okolních obcích. Prolíná se v nich skutečná historie s tou fantastickou, ba až magickou.

...

...

...

...