Karol Józef Wojtyla, pozdější Jan Pavel II., se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích nedaleko polských Katovic. Hlavou středostavovské rodiny byl poddůstojník polské armády a také krejčí Karol Wojtyla starší.

Karol byl nejmladším ze tří dětí, které jeho matka Emilia porodila. Sestra Olga ovšem zemřela krátce po narození, takže zažil jen nejstaršího bratra Edmunda, který ale ve 26 letech podlehl spále. Tehdy bylo Karolovi, kterému v rodině přezdívali Lolek, teprve 12 let a byl polovičním sirotkem, neboť maminka Emilia zemřela už o tři roky dříve. Vzácná rodinná fotografie pochází z městečka Kalwaria Zebrzydowska na jihu Polska. Místní klášter je v současnosti součástí UNESCO.

V roce 1929 malý Karol přišel o maminku, ale také zamířil ke svému prvnímu přijímání do kostela ve Wadowicích, který stál přímo naproti domu, kde vyrůstal.

Ztráty blízkých rodinných příslušníků - zejména bratra Edmunda, s nímž si velmi rozuměl - údajně silně ovlivnily i Karolovu víru. Na snímku je najdete vlevo od kněze.

V roce 1930 Karol nastoupil na gymnázium, kde podle svých životopisců bravurně zvládal učivo. Oblíbil si polské klasiky, díky kterým přičichl i k divadlu. Fotografie pochází ze hry Šermíři prince Josefa, kterou sehrál Karol se svými přáteli patrně v roce 1936.

Vedle divadla miloval Karol také sport a výlety do přírody.

Roku 1938 přijal svátost křesťanské dospělosti - biřmování. A také se samými jedničkami ukončil svá gymnaziální studia. Díky tomu se mohl přihlásit na jakoukoliv vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Vybral si polonistiku na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově, kam se s otcem přestěhovali. Na snímku je Karol druhý zprava.

S otcem na výletě do poutního města Čenstochová. Otcovy krejčovské dovednosti se údajně velmi hodily při ukončení školy. Mladý Karol byl požádán o slavnostní proslov a tatínek mu pro tuto příležitost upravil jednu ze svých starších vojenských uniforem.

Karolova studia přerušila druhá světová válka. V létě 1939 narychlo narukoval k výcviku do polské armády, ale do samotných bojů, které propukly o dva měsíce později, se tehdy devatenáctiletý Wojtyla nezapojil.

Útěk z obsazené země, který společně s otcem plánovali, skončil na sovětských hranicích, a tak se Wojtylovi vrátili do Krakova. Zde si Karol mladší našel práci v kamenolomu chemické firmy Solvay, čímž zabránil, aby byl deportován k nuceným pracím do Německa. V roce 1941, ze kterého pochází tento snímek, zemřel jeho otec Karol Wojtyla starší.

Během války osiřelý Karol nadále působil v Rapsodickém divadle a dlouho si myslel, že se bude živit jako herec.

Měl fenomenální paměť, což údajně dokázal tím, že se během dvou dnů naučil roli svého nemocného kolegy. To se mu hodilo i později, údajně si pamatoval jména více než dvou tisíc biskupů, kteří pod něj jakožto papeže spadali.

Pro kněžskou dráhu se Karol Wojtyla rozhodl během války. Utvrdila ho v tom i nešťastná událost: Přejelo jej auto okupantů, z těžkých zranění se však dokázal uzdravit. Do tajného semináře se přihlásil v roce 1942 a vysvěcen na kněze byl krátce po válce.

Těsně po vysvěcení se Wojtyla vydal na studia do Říma, která ukončil doktorským titulem. V roce 1948 se vrátil zpět do Polska, kde jako kaplan začal působit v obci Niegowce nedaleko Krakova.

Už o rok později byl ale přeložen do Krakova, kde se věnoval zejména práci s mládeží.

Na začátku padesátých let dokončil habilitační práci s titulem Zhodnocení možnosti vybudování křesťanské etiky na základě filozofického systému Maxe Schelera. V roce 1954 pak obdržel profesorský titul a začal přednášet na univerzitě v Lublinu.

Vedle akademické kariéry pokračoval i jeho vzestup v církevní hierarchii. V roce 1958 jej papež Pius XII. se svolením komunistických úřadů jmenoval biskupem. Ve svých 38 letech se tak stal Wojtyla nejmladším biskupem v polských dějinách.

Nový úřad znamenal i nové povinnosti, přesto Karol Wojtyla nadále působil na univerzitě v Lublinu. Takto byl zachycen při jedné ze svých přednášek.

I když měl budoucí papež veliké pracovní nasazení, nezapomínal ani na své koníčky, zejména milovanou turistiku.

Karol Wojtyla zachycen při ranní hygieně na výletě v oblíbených Tatrách.

Mezi lety 1962-1965 se Karol Wojtyla účastnil Druhého vatikánského koncilu, který podstatně zreformoval katolickou církev. A jemu osobně také významně pomohl k popularitě mezi veřejností i novináři.

Snímek z roku 1962 zachycuje Karola Wojtylu s Wandou Poltawskou, blízkou spolupracovnicí a důvěrnou přítelkyní ze šedesátých let. Poltawská prošla koncentračním táborem Ravensbrück a v šedesátých letech zázračně překonala rakovinu. Údajně i díky modlitbám pozdějšího papeže Jana Pavla II.

V průběhu Druhého vatikánského koncilu tehdejší papež Pavel VI. jmenoval Karola Wojtylu krakovským arcibiskupem. O další čtyři roky později mu pak udělil i titul kardinála.

Během následujících let se kardinál Karol Wojtyla stával čím dál významnější postavou katolické církve i veřejného života. Působil nejen v Římě a Polsku, ale také cestoval po světě, přednášel a psal knihy, kterým se dostalo širokého přijetí. Fotografie z roku 1978 zachycuje setkání s bezprostředním předchůdcem v papežském úřadě Janem Pavlem I.

Jan Pavel I. skonal po pouhých 33 dnech pontifikátu. V říjnu 1978 tak bylo třeba zvolit nového papeže. I když volba měla dva italské favority, nakonec byl novým pontifikem na návrh vídeňského arcibiskupa Franze kardinála Königa zvolen novým papežem Wojtyla, jemuž dalo hlas 99 ze 111 přítomných volitelů.

Wojtyla se stal prvním neitalským papežem po 455 letech a také vůbec prvním papežem slovanského původu. V době konkláve mu bylo 58 let.

Karol Józef Wojtyla, který na počest svého předchůdce přijal jméno Jan Pavel II., během obřadu, který jej uvedl do papežského úřadu. Šlo o ceremonii, na níž zazněla z jeho úst také památná slova adresovaná v první řadě katolíkům, kteří trpěli pod komunistickými diktaturami: "Nebojte se, otevřete dokořán brány Kristu".

Papež Jan Pavel II. při proslovu v OSN v roce 1979. Jeho řeč se soustředila na válečné běsnění, které ve čtyřicátých letech dvacátého století zachvátilo celý svět. Výrazně humanistický pohled na svět byl pro Jana Pavla II. charakteristický.

Polský papež se snažil aktivně zasahovat do světového dění. Hned rok po svém zvolení se podílel na urovnání sporů mezi Argentinou a Chile, které se přely o ostrovy v průlivu Beagle. Zasadil se také o navázání diplomatických vztahů mezi USA a Velkou Británií. A pokoušel se řešit i konflikt na Blízkém východě.

Jan Pavel II. během svého pontifikátu intenzivně usiloval o dialog s ostatními náboženstvími. Jako první papež navštívil mešitu (2001) a prosadil oficiální omluvu Židům za křivdy, které se jim vinou katolické církve v historii udály. Jménem katolické církve se také omluvil všem dalším skupinám, které její vinou trpěly.

Jako jeden ze svých hlavních úkolů si Jan Pavel II. vytkl uvedení závěrů Druhého vatikánského koncilu do praxe, která měla přiblížit katolickou církev lidem a jejich běžným úzkostem, radostem i nadějím.

Možná nejviditelnějším symbolem snahy Jana Pavla II. dostat církev zpátky z paláců k lidem byly jeho výpravy do světa, během kterých se setkal s neuvěřitelným množstvím lidí. Podle souhrnných údajů Vatikánu jich bylo dohromady až půl miliardy.

Celkově během svého pontifikátu navštívil polský papež 129 zemí a nalétal tolik kilometrů, že by to stačilo na tři cesty k Měsíci a zpět. Fotografie zachycuje papeže v Mexico City. Na svoji první zahraniční cestu zamířil už v lednu 1979 právě do Latinské Ameriky.

Mnohé cesty přitom vedly na místa, která nikdy žádný papež nenavštívil. Tento snímek například zachycuje Jana Pavla II. při setkání s domorodými obyvateli ostrovů v Pacifiku v roce 1985.

Dalším výrazným znakem pontifikátu Jana Pavla II. byl vysoký počet osob, které svatořečil. Celkem kanonizoval 482 osob, přičemž jednou z prvních byl kněz Maxmilián Kolbe, který v koncentračním táboře Osvětim obětoval svůj život, aby pomohl přežít spoluvězni - otci početné rodiny. Fotografie zachycuje papeže na návštěvě v bývalém táboře Osvětim-Březinka v roce 1979.

Už roku 1978 se setkal s populární matkou Terezou, která byla prohlášena za svatou nedlouho po jeho smrti. Jan Pavel II. se ale zasadil o její blahořečení, což je první krok nutný ke kanonizaci.

Hned na začátku svého pontifikátu přežil Jan Pavel II. dva atentáty. V roce 1981 jej přímo ve Vatikánu čtyřmi kulkami zasáhl Turek Ali Agca, o rok později zase v portugalské Fátimě zaútočil nožem zfanatizovaný španělský kněz, který nového papeže považoval za příliš nakloněného modernímu světu.

I kvůli hrozbě dalších atentátů získal papežův "papamobil" neprůstřelnou kabinu. Tato fotografie pochází z roku 1985, kdy Jan Pavel II. navštívil venezuelský Caracas. Na mši ve čtvrti Montalbán tehdy přišlo kolem jednoho a půl milionu lidí.

Papežova osobnost nesmírně přispěla k popularitě katolické církve v Jižní Americe. V roce 1987 navštívil Argentinu, kde sloužil bohoslužbu na fotbalovém stadionu v Buenos Aires.

Při návštěvě Madagaskaru v roce 1989. V obětí papeže je kromě tříletého Monika ještě jeho roční sestřička Zin, jejíž oko můžete vidět vedle papežovy ruky.

Při zničujícím zemětřesení v jihoitalské Irpinii zemřelo v roce 1980 bezmála tři tisíce lidí a dalších více než sedm tisícovek bylo zraněno. Snímek zachycuje Jana Pavla II. při návštěvě jednoho ze zraněných.

Jan Pavel II. ale nezapomínal ani na své "domácí" ovečky. Tento snímek dokumentuje setkání s věřícími v Římě v roce 1990.

I v pozdním věku si papež našel čas na svoji oblíbenou horskou turistiku a lyžování.

Také záliba v chytání ryb mu zůstala, i když organizování rybářských výprav se stávalo během jeho papežského působení mnohem obtížnějším.

Papež při návštěvě střediska Oropa v severní Itálii.

Papež Jan Pavel II. svým působením notně přispěl k pádu komunistických režimů ve východní Evropě, zejména v Polsku, kde aktivně podporoval hnutí Solidarita.

Podporoval také české věřící, kterým v dobách normalizace poslal povzbuzující dopis. Krátce před 17. listopadem 1989 svatořečil Anežku Českou a v roce 1990 přijel na pozvání Václava Havla do Československa.

Papež Jan Pavel II. promlouvá ke shromáždění na Letenské pláni v roce 1990.

Takto se Jan Pavel II. zdravil s pražským kardinálem a arcibiskupem Františkem Tomáškem přímo ve Vatikánu. Snímek pochází ještě z dob před Sametovou revolucí. Byl pořízen během jedné z Tomáškových pracovních návštěv Říma, jež patřily k jeho biskupským povinnostem.

V roce 1990 zavítal papež kromě Prahy a Bratislavy také na moravský Velehrad. Do českých zemí se pak vrátil ještě dvakrát.

Až do vysokého věku zůstával Jan Pavel II. aktivní a snažil se komunikovat s věřícími, přestože to pro něj bylo kvůli zdravotním problémům včetně pokročilé Parkinsonovy choroby čím dál těžší.

Rok 2005 a jedna z posledních fotografií, která zachycuje Jana Pavla II. Dvě holubice, které byly symbolicky vypuštěny, dlouhou chvíli nechtěly pontifika opustit. Později byl tento snímek vyhlášen agenturou Reuters za jednu z fotografií roku 2005.

Svým zdravotním potížím papež nakonec podlehl 2. dubna 2005 ve věku 85 let. Jeho pohřbu se zúčastnily přímo ve Vatikánu desítky tisíc lidí včetně více než dvou stovek politických lídrů z celé planety.

Ostatky jednoho z nejdéle sloužících papežů, který ve funkci vydržel 27 let, chtělo ve svatopetrské bazilice na vlastní oči vidět údajně až pět milionů lidí.

O devět let později, tedy v roce 2014, byl Jan Pavel II. (a spolu sním také jeden z jeho předchůdců Jan XXIII.) slavnostně kanonizován současným papežem Františkem. Obřadu přihlížel i emeritní papež Benedikt XVI., který celý proces nastartoval tím, že odmítl tradiční pětileté čekání od úmrtí kandidáta na svatořečení.

Jan Pavel II. je pohřben ve Svatopetrské bazilice ve Vatikánu, ovšem jeho připomínku najdete i na krakovském rakowickém hřbitově, kde se nachází 160 centimetrů vysoký pomník připomínající papežovy modlitby u hrobů jeho příbuzných. Socha papeže modlícího se s růžencem v ruce je umístěna ve vojenské části hřbitova v uličce vedoucí ke hrobu jeho rodičů a bratra Edmunda.