Tak jednoznačně nejzábavnější jsou seskoky, především ty do vody nebo na nějakou novou doskokovou plochu. I s funkcí personalisty jsem se musela účastnit výsadkové přípravy a plnit všechny vševojskové úkoly a do toho zvládat kancelářskou činnost a udržovat si fyzičku.

Nejbližší rodina nebyla úplně nadšená, měli strach. Maminka mě vždy podpořila, i když měla obavy, dělá to doteď a jsem jí za to moc vděčná.

Skočit na padáku byla vždycky třešnička na dortu. Padák včetně záložního něco váží (cca 15 kg), pak se většina seskoků provádí s materiálem, to je kolem 20 kg. Tahala jsem víc než polovinu vlastní váhy a na to už je nějaká fyzička potřeba.

Za mě musí mít žena nadprůměrnou fyzičku, aby se vyrovnala průměrnému muži. A když se jim vyrovnáte, tak to většina špatně nese.

Mám ráda, když má můj den/týden nějaký řád a vím, co vše mě čeká. Lépe se pak plánuje. Na tempo si člověk po čase zvykne, a naopak byl pro mě nezvyk třeba pomalejší mód přes dovolené.

Do armády jsem vstoupila díky kamarádce, které jsem pomáhala s přípravou na vstupní testy a následovala jsem ji po třech měsících v roce 2009.

Nebude to na začátku procházka růžovým sadem, bude to stát hodně sil a odříkání, sáhneš si i na dno, ale když si pak poprvé skočíš a nasadíš červený baret, budeš rád/a, že jsi do toho šel/šlaa. Pro mě to byly nejhezčí roky v mojí dosavadní kariéře.

Skloubit jde všechno, když je vůle. Občas je to náročné a sebere to hodně sil, hlavně když pak jsou děti, ale není to nemožné. Taky je důležitá podpora a pochopení partnera.