Vědci určitě vyzkoumali, ale sami většinou chlastají jak duhy. Jak se říká Kážou vodu, ale pijí víno.

Tady se velice frustrovaná autorka přímo vyzvracela.

Rád bych ty její červené pruhy po velikonoční pomlázce viděl. Pokud nemá koledníky kteří se jí chtěli za něco pomstít nebo není vyznavačka BDSM praktik, tak nemůže nikdy od slušných koledníků žádné červené pruhy po těle mít. Nikdy jsem nezažil, že by koledníci ženy a dívky opravdu švihali pomlázkou silou. Vždy to bylo jen symbolické plácnutí, při kterém se pomlázka jen zlehka dotkla těla vyplácené osoby. Je to tradice, která má obnovit po zimě životní sílu, i proto to je velice symbolické, že by to bylo nějaké mlácení je bohapustá lež. A pokud si to někdo opravdu plete s mlácením druhé osoby, pak to není koledník a je za tím skryto úplně něco jiného, než symbolické velikonoční vyplácení.

Zdá se, že po všech těch šílených omylech, které byly odsouzeny k rychlému zániku, kdy se tvůrci snažili o předělání klasických děl, jak dramatických, tak hudebních, prý aby se jejich pojetím přiblížila tato díla současnému divákovi, se ukazuje, že lidé budou do nekonečna nepoučitelní a stále v nich bude touha předělat provedení klasických děl na ještě horší, než jak se o to pokusili jejich předchůdci. Zřejmě je snahou spíše návštěvu divadel divákovi zcela znechutit. Toto dílo svým provedením k tomu jistě nemalým dílem přispěje. Možná se pletu, třeba se bude chtít řada lidí přesvědčit, zda umění už opravdu kleslo na úplné dno. Navíc, nejen současným umělcům, schází pokora, sebereflexe a úcta k vytvořeným hodnotám.

Autor článku má zřejmě zmatek v pojmech.

Největší hrozbou pro mír, ale i pro celou Evropu není Marine Le Penová, ale současná lídryně EU Ursula von der Leyenová, která se svojí krátkozrakostí se svými podpůrci snaží o totální ekonomickou likvidaci nejen EU, ale tím i celé Evropy.

To zřejmě Marty Seranno nikdy nenavštívila zemi, kde tvrdili, že zítra znamená včera, nebo jak to vlastně bylo míněno. Tam ženy stavěly domy, asfaltovaly silnice a muži stáli opodál s vysílačkami a spoustou různých papírů v rukách. A na zemi postavenou flašku s vodkou nebo pohárek s kvasem.

Taková je tam realita zřejmě i dnes, i když od mé návštěvy tam v roce 1975 uplynulo téměř 50 let.

Autor je zřejmě z jiné planety. Jinak by byl jako ostatní lidé všežravec. Za dobu existence člověka na této planetě se náš organismus vyvinul tak, že některé složky z potravy jsme schopni přijímat již v navázáné formě na organickou složku živočišného původu.

Bez konzumace živočichů v podstatě nemůžeme existovat, především v dětském věku.

A aby měl člověk dostatečné množství na konzumaci zvěře, začal si ty živočichy chovat jako užitkové.

Proto k ním nemůže mít stejný vztah jako k domácím mazlíčkům nebo zvěři ve volné přírodě. Člověk je součástí přirozeného koloběhu v přírodě.

Jelikož jsme na rozdíl od divokých zvířat přeci jen kultivovanější, alespoň si to lidé o sobě myslí, přistupujeme k usmrcování zvířat poněkud odlišněji a etičtěji než divoká zvířata, v divoké přírodě to mimochodem probíhá mnohem, mnohem drsněji, než k tomu přistupuje člověk.

Pokud chce být člověk nadále součástí tohoto světa, tak ať se tomu někteří lidé snaží pod vlivem různých demagogických hlásání bránit, se prostě tomuto pocesu nevyhneme.

Zajímalo by mne, zda se někdo z těch politiků, kteří s těmito změnami přišli, zabýval tématem šikany. Malé děti velice snadno poznají, že některý ze spolužáků se nějak od ostatního kolektivu liší, nereaguje stejně jako oni, dostečně jim nerozumí, těžko se začleňuje do kolektivu, těžko si hledá kamarády. Dělá nebo se zajímá o věci, které už ony mají za sebou. A dají to takovému spolužákovi velice jasným způsobem najevo. Nehrají si s ním, posmívají se. V podstatě ho vyštípají na okraj kolektivu. Někdy se to změní ve skutečnou šikanu.

Zažil jsem to na vlastní kůži, pak i naše starší dcera. Ačkoliv mezi oběma obdobími uplynulo více jak 40 let, dokonce se vyměnily v zemi dva zcdela odlišné politické systémy, tak v tomto směru jsem žádný výrazný posun nezaznamenal.

Tohle psal nějaký diletant, který dostal za úkol pošpinit vše, co má přídomek "socialistický". Když v současné době je snad v českém zdravotnictví nejhorší situace, jaká kdy byla. Klientelismus a úplatkářství stále funguje. Oproti dříve se na vybraných pracovištích výše úplatků mnohonásobně zvýšila, flaška se bere prakticky za samozřejmost. Zlepšila se sice přístrojová vybavenost nemocničních zařízení, úměrně k rozvoji technologií. Ale úroveň lékařské péče a zájem o pacienty, až na vyjímky, prudce klesl. Dříve se většina lékařů, právě proto, že vybavenost nemocnic oproti západu zaostávala, alespoň o něco snažila. Dnes, zvláště v zařízeních na okresní úrovni, úroveň lékařů, zvláště těch mladších, prachbídná, mnozí ani nevědí, co je Hippokratova přísaha a zájem o pacienty, zvláště dřívějších ročníků narození, ze strany nemocničního personálu prakticky nulový.

Ještě zbývají blízko centra Prahy jako nejdostupnější, cenově i chuťově, Libeřské lahůdky, jejichž jedna z prodejen je od Václaváku v podstatě co by kamenem dohodil a ještě máme při konzumaci chlebíčků, či jiných pochutin, výhled na bývalou Dívčí školu zdobenou krásnými sgrafity.

Bohužel, nějaká tradice dnes nikoho nezajímá a z Prahy a nejen odtud, mizí jeden podnik s dlouholetou českou tradicí za druhým. Bez rozdílu, kterého oboru se týkají.

Vyčlenil bych jednu planetu pro příznivce Greenpeace a všech těch nesmyslných grreendealů, odstěhoval je tam, aby si ji tam těmi jejich nesmyslnými nápady mohli ničit a všem ostatním normálním lidem by se na světě žilo mnohem lépe.

Nechápu, jak si mám vysvětlit tuto větu: "Sbírka tak určitě není vhodná pro děti prvního či druhého stupně základní školy a její vhodnost by měli pedagogové zvážit i pro dnes zranitelné středoškoláky."

My, co jsme se narodili dříve, jsme snad nebyli zranitelní, nebo jsme museli vydržet více?

To tato doba, která dává za pravdu všelijakým demagogům a bláznům a cpe do dětí prostřednictvím masmédií, především internetu, jejich demagogie, z těch dětí uděla zhýčkané. Přitom by naopak dnešní děti měli být mnohem více vyzrálejší a psychicky oddonější, mají i mnohem více informací, než my.

Pan Erben byl mistr slova. Jeho básně nás nijak netraumatizovaly, nemáme z toho žádné tiky. Dnešní děti, kterým se ve dvou letech strčí do ruky mobil nebo tablet, se mohou snadno dostat k mnohem hororovějším věcem, než je Kytice. Navíc v televizi, kde řada programů vysílá nepřetržitě 24 hodin a jsou tam reprízovány i v dopoledních hodinách filmy, které nejsou často opatřeny dětským zámkem, mohou děti snadno zhlédnout takové věci, z kterých by naši generaci vstávaly vlasy hrůzou. Proto není třeba se obávat, že by mohly mít z Erbenovy Kytice nějaká traumata.

Koneckonců i všechny známé pohádky, které vyprávíme nebo čteme dětem před spaním a řada z nich byla i úspěšně zfilmována, byly původně hororové příběhy, kterými se dříve lidé bavili především za dlouhých zimních večerů a jejich děti to často poslouchaly s nimi. I některé Erbenovy básně posloužily svými tématy pro zfilmování pohádek, které byly uvedeny do kin a televize teprve v nedávné době.

U nás se především zdražuje proto, že o tom dopředu novináři píší a obchodníci se toho už dopředu chytnou. A je to úplně jedno o jakou komoditu se jedná.

Novináři napíší, že se zvýší ceny ropy a u nás se hned zvednou ceny pohonných hmot. Ve vyspělých státech, kde zřejmě mají lepší ekonomy, se ceny pohonných hmot významně nehnou. U nás se drží ještě dlouho poté, co ceny ropy už dávno klesly. A tak je to tu tak se vším. Takže se máme na co těšit. Především, že obchodníci hned pro jistotu začnou zvyšovat ceny co nejdříve, kdaž se o tom píše už dnes. Příroda se chová prakticky pořád stejně. Jen se to vše minimálně o měsíc posunulo dopředu. Mluví se o různých teplotních rekordech. Přitom se to kolikrát srovnává s hodnotami naměřenými i před 50, 60, ale i třeba více jak 100 lety. Lidstvo to už za svoji existenci zažilo mnohokrát. Jenže nebyly takové informační zdroje, jaké jsou dnes. Vědci i novináři toho prostě jen zneužívají a dávají tyto informace v plén, jako kdyby právě objevili ameriku. Mluví se o znečištěném ovzduší a přírodě. Přitom ještě v 80. letech minulého století bylo ovzduší zaneřáděno podstatně mnohonásobně více. V té době byl vzduch téměř nedýchatelný. V přírodních tocích se nedalo koupat. Do lesa se pro tuny odpadků nedalo pomalu vkročit.

Příroda se od té doby značně zregenerovala.

Ale človék se nerad přizpůsobuje. Chce mít roční období podle kalendáře a ne podle toho, jak si to příroda sama upravila. Takže vlastně musíme si připlatit za neschopnost člověka přizpůsobit se současným změnám.

Nevím, zda naši zákonodárci vůbec někdy nějaký les, kromě na fotce, vůbec viděli. A pochybuji, zda autor článku byl někdy v lese po řádění lesníků. Nikde jsem nikdy neviděl, že by po sobě v lese uklízeli. Kromě toho, že je na zemi vše, co jim upadne od ruky, včetně obalů od potravin, je les navíc rozrytý od těžké techniky. Sbírání klestí je vlastně pro les prospěšná činnost.

Pokud je problém v některých rekreačních lokalitách, je pak problém příslušných místních činitelů, že sběr klestí alespoň částečně neomezí a pak striktně nekontrolují.

Obdobné to je i se sběrem borůvek a dalších lesních plodin. Použití hřebenů na borůvky není u nás vysloveně zakázáno, ale je napsáno, že se mají používat tak, aby nepoškodily porost borůvčí, kdo řekne, kde je ta hranice? Jsou však i oblasti, (národní parky), kde je vstup do borůvčí v době, kdy plodí, nebo sběr pomocí hřebenů zakázán. Ale nejsem si jistý, zda máme dostatek strážců národních parků s dostatečnými pravomocemi, aby to mohli kontrolovat a na místě pokutovat. Abych řekl pravdu, mám vlatní zkušenost, že lidé, kteří by se o les měli starat a přírodu chránit, se v ní chovali úplně opačně. Dokonce i ke chráněné zvěři. Již přes 20 let jezdím na Šumavu na dovolenou a co jsem tam zažil v roce 2015, nemá obdoby. Byl jsem se večer projít s pejskem směrem k lesu, kousek za rekreační objekt, kde jsme pobývali. Najednou proti nám po cestě vyrazilo auto s nápisem lesní zprávy, které zběsile nahánělo jezevce, až ho udolalo. Když si na cestě všimli i nás, prudce vyrazili proti nám, že jsme stěží uskočili. Jejich výmluvy byly více než trapné.

To mi unie musí nejdříve poskytnout nevratnou půjčku tak 2,5 milionu. Pak mohu mít bezemisní dům. Z platu od státu se to se 4 člennou rodinou, a to nejsme nijak nároční, ušetřit prostě nedá. Snad se v příštích eurovolbách těch ekofanatiků zbavíme. Už alespoň pochopili, že protlačování elektromobility za každou cenu, byla špatná volba. V ostatním jsou stále natvrdlí.

Autor měl patrně na mysli, že paní Růžičková se nevrátila k roli paní Wassermannové. Ale nepřečetl si pořádně po sobě, co napsal a vznikl z toho zavádějící blábol. Všichni víme, že její nezapomenutelná paní Škopková se zrodila teprve až v osmdesátých letech a natáčela filmy téměř až do konce svého života. Tak snad si dá autor příště pozor, než svůj výrobek pustí do světa.

Bude to opět šáhnutí do kapsy lidem starším 45 roků. Ti mladší televizi sledují jen přes internet. Pokud mají doma vůbec televizor, tak přes něj pouští filmy stažené přes internet.

Člověk není nic jiného, než posledním (alespoň dosud) článkem vývojového řetězce živočišné říše. Takže není nic jiného, než zvířetem, které bylo obdařeno nevyšší dávkou rozumu. Jelikož je všežravcem, potřebuje mít ve své stravě jak ty vejce a slepice, tak ty brambory. Na rozdíl od ostatních živočichů (zvířat) přistupuje k jejich zabíjení, protože si to na rozdíl od ostatních zvířat uvědomuje, mnohem citlivěji. Zabití jiného živočišného druhu ke své obživě nebude nikdy etické.

Ale člověk netrhá a nežere ještě žijící "kořist" za živa, jako to dělá řada živočichů ve vývojové řadě pod ním. Někteří polykají přímo celé ještě živé živočichy. Člověk ani nezabíjí mláďata svého vlastního druhu, aby si zajistil lepší podmínky pro zplození potomků své vlastní rodové linie. A to dělají prakticky všichni živočichové žijící volně v přírodě, bez rozdílu, zda jsou masožravci, býložravci, či žijí na zemi, ve vodě, nebo se pohybují převážně ve vzduchu. A řada živočišných druhů k tomu používá hodně drsné metody. V ptačí říši je to ještě mnohem krutější, tam prostě silnější mládě vystrnadí z hnízda to slabší, aby na něj zbylo co nejvíce potravy. U některých živočišných druhů i požerou své "přebytečné" děti jejich vlastní rodiče. Často to je přímo matka, která je přivedla na svět.

Ti takzvaní ochránci zvířat jen dokazují, že o přírodě a koloběhu života v ní nevědí ve skutečnosti nic a jen jsou zmanipulováni účelovými příspěvky v masmédiích, především na internetu a svými "guru", za kterými slepě jdou.

Tato pohádka patří ke skvostům československé kinematografie. Člověk musí naopak smeknout před uměním všech, kteří tu pohádku natočili pod velikým tlakem komunistických dozorců. At´ už to byly skvělé výkony herců, tak i realizačního štábu v čele s panem režisérem Zemanem, který nepodlehl tlaku a prosadil do hlavních rolí herce dle vlastního výběru a nenechal se zviklat a nenatočil tam všechny bláboly, jak prosazovala strana a udělal to velice citlivě. A věci, které tam komunistické vedení Barrandova nakonec prosadilo, natočil tak, že nenarušily charakter a děj pohádky.

Jsem docela vášnivý milovník kávy. Denně vypiji 3 až čtyři šálky. A nemám s tím žádný problém. Mohu si ji dát klidně i o půlnoci a pak spím bez problémů několik hodin v kuse. Ráno ke snídani ji ale vynechávám. To mám raději čaj. A ten litr kávy mi připadá již příliš. Když si na kávě chci opravdu pochutnat, nedám nad dobrého "turka". A podle správných zásad si dělám silnou a sladkou kávu.

Na takové to pití přes den se spokojím i s instantní, to i neslazenou. Docela rád si dám i překapávanou, ale z kapslí se pokud možno vyhýbám. Jednoduše mi tato káva nechutná.

Nemám problém třeba i na měsíc kávu zcela vynechat.

Tvrdí se, že i na kávě může být člověk závislý. Piji ji už více jak 40 let a za tu dobu jsem na sobě nic nepozoroval. Rád kávu piji, ale když ji i delší dobu nemám, žádné příznaky "absence" nepociťuji. Každý to máme ale nastaveno jinak a pijeme kávu tak, jak nám chutná a vyhovuje nejvíce.

Doufejme, že o tom nadále bude rozhodovat lékař. Byl jsem letos na operaci ruky. Na sál jsem šel v ranních hodinách následující den po příjmu do nemocnice, mezi prvními pacienty. Následujících 24 hodin po operaci jsem byl nemožný. Teprve v dopoledních hodinách jsem se dal dokupy. Nedovedu si představit, že bych byl propuštěn týž den, pár hodin po operaci.