A je to tu jako každý rok. Mně stačí se podívat na kostýmy a obsazení a už předem vím, že to zase bude blbost. Že se zase vybírali herci podle počtu followerů nebo působení v úspěšném seriálu. A kostýmy jsou opět tragédie - hlavně levně, co na tom, že to nemá styl. 🤦♂️ Chybí mi filmařina Vorlíčka, který měl rád elegantní renesanci, nebo Trošky, který rád hravé rokoko. Samozřejmě, že nejvíc ve výsledku rozhoduje scénář, který lze hodnotit až po odvysílání pohádky, nicméně zatím jsem se v prvním dojmu ještě nikdy neseknul.
Jasně, režisér nechce ve filmu žádná vážná témata, chce hlavně bavit... A právě proto u nás každoročně vzniká několik prostoduchých rádoby komedií, které běžně mají hodnocení kolem 30-40 % a často nikdo ani pořádně nezaznamená, že jsou vůbec v kinech. A právě proto každej radši koukne na zahraniční filmy, které ač komedie mají (občas) aspoň nějaký přesah.
Tenhle recept se předává v naší rodině po generace. Vzpomínám, jak ho kdysi pekla moje praprateta. Místo měsíčků ho krájela klasicky na řezy. A neděláme ho z hladké mouky, nýbrž polohrubé či hrubé. A jedno doporučení - u nás v rodině se do polevy přidává kromě rumu i citronová šťáva, protože díky ní dostane grády - bez ní je moučník dost sladký.
Konečně někdo napsal, co si myslím už od loňska. Loni bylo nádherně vidět, jak ji to zaskočilo a naštvalo. Jak místo díků musela vyjmenovat, kolik má zlatých a absolutních slavíků. A mimochodem, když pak přijela domů, tak natočila video na instagram, kde ten výčet ZNOVU zopakovala. A na rozdíl od kolegyň se letos urputně snažila nasbírat hlasy stůj co stůj. Viz QR kódy odkazující na hlasování, co nechala umístit na sedadla ve svém divadle. 😂 Prostě si myslí, že by měla být první doživotně, ať už dělá hudbu dobrou nebo špatnou, protože je přece Lucie Bílá. Ale upřímně - Ewa Farna je mnohem aktivnější, má současné hity, turné, obrovské koncerty (O2 arenu), a navíc je pokorná a lidská. Lucie od doby, co nespolupracuje se Soukupem a Osvaldovou, má příšerný songy, příšerný texty, slyšet o ní moc není, a ještě ta její attitude... No, já bych jí nedal ani to druhé místo. Její éra už skončila, a pokud by chtěla něco změnit, musí začít u sebe.
Rodiče jeli v devadesátých letech v Amway. I když jsem byl malej, pamatuju si to jako dneska. Jak jezdívali na firemní meetingy, a jak měli pro lidi podle úspěšnosti označení podle drahokamů (perla, diamant apod.). A taky, jak nám veškerá klasická kosmetika doma zmizela a nahradilo ji Amway. Na L.O.C. si vzpomenu dodnes. 😂
První díl mě hodně zaujal, ale teprve druhý byl fakt bomba. Doufám, že tomu lidi dají šanci, protože to bylo napínavé až do konce a nic podobného jsme tu nikdy neměli. Pravda, prospělo by tomu trochu víc peněz na produkci, je to takové minimalistické, ale v rámci žánru by se to neztratilo ani na Netflixu. Za mě palec nahoru.
Bože, co je tohle za článek? Takové zbytečné kňučení. Kdykoliv nastoupí starý člověk, vždy se někdo zvedá. Někdy já, někdy někdo, kdo je zrovna blíž. Ale také je to o tom, koho má člověk pustit sednout. Když nastoupí stařenka s milým výrazem, která si stoupne k tyči a automaticky nic neočekává, to má člověk skoro chuť se předhánět v tom pustit ji sednout. Ale pak jsou tu také případy, jako minule... Nastoupila už od pohledu nepříjemná baba s holí, okamžitě se zvedlo poblíž několik lidí, ale ona se šinula několik zbytečných kroků k jednomu pánovi (žádnej teenager, tipuju tak 35-40) a začala do něj tou holí strkat a posléze řvát, že co čumí, ať jí kouká pustit sednout, copak nevidí, že má hůl?! Vždyť může upadnout, než on se zvedne! Pán měl obrovský těžký nákup, bylo pro něj trošku těžší se s ním hned zvednout, a tak se zeptal, proč nevzala za vděk místama, která jí byla nabídnuta? Odpověď? "Já chci sedět tady!" A když už konečně seděla, tak zkoušela hledat podporu u ostatních a pořád celou situaci rozmazávala. Ale nepochodila, pochopitelně. Takže než se zase některý důchodce bude ohánět neúctou mladých ke starým, ať se nejdřív zamyslí nad tím, zda má on sám nějakou úctu k lidem obecně.
Já mám v Kutné Hoře prarodiče, takže tam jezdím celej život. A jedno se tam nikdy nezměnilo - a sice to, že to město je prakticky mrtvé. Pár lidí potkáte u památek, ale davy, jak se píše, to rozhodně nejsou. A kdekoliv jinde po městě ani noha. Na to, jak je to velké a historicky významné město, tam prostě nikdy nebyl život, je to jak obří samota. Ožije to tam pouze jedenkrát v roce - na Velikonoce během sedlecké pouti, to je tam pak narváno k prasknutí.
Nejlepší boloňské špagety jsem jedl v Římě. Měli jsme kousek od hotelu malou, útulnou restauraci, žádný naháněč ani obří lístek s fotkami. Přesto tam boloňské špagety měly. Číšník byl velice milý, usměvavý, zdravě úslužný, za návštěvu i dýško poděkoval. A tak jsme se tam odpoledne vrátili ještě na tiramisu a cappuccino. Opět stejně kvalitní zážitek. Takže jsme se "provinili" hned dvakrát, a přesto nepřišlo žádné protáčení očí či pohrdavé pohledy. A jestli nás následně s nějakým kolegou těžce pomluvili, tak to už je mi jedno. Před námi se choval naprosto profesionálně a velice mile.
Článek mi naprosto mluví z duše. Od přelomu milénia se mi líbily akorát Anděl Páně 1 a 2 a Dvanáct měsíčků. Už dávno jsem přestal doufat v novou štědrovečerní pohádku, která by stála za to. Nedává mi žádný smysl, proč se neustále opakuje vzorec, který nefunguje. Neustálá snaha ten žánr modernizovat končí každoročně fiaskem, a přesto se to další rok opakuje. Jistě, zásoba těch nejslavnějších námětů je už víceméně vyčerpaná, i tak ale knihy pohádek od Němcové, Erbena nebo Drdy mají stále co nabídnout. Proč se tedy stále točí podivné překombinované bizáry, kde se snaží mluvit a jednat moderně, když to nikdo nechce? Nevím. Co vím ale jistě, je, že se alespoň u nás doma každoročně opakuje stejný scénář. Zapne se nová pohádka, která se po čtvrt hodině promění v kulisu, u které se mluví, pospává, odchází doplnit cukroví, vyvenčit pes, a pak se všichni svorně scházejí, aby se znovu nechali dojmout a fascinovat Libuškou Šafránkovou, kterak cválá k bílému horizontu.
Je to škoda. Díky návratu Kajnarové a příchodu Lambory mě to konečně začalo zase bavit. Ona je mega sympatická, on mladej a pěknej, dobře hraje. Jenže je pravda, že ani jeden tam nemá pořádně žádnej prostor. Kajnarová má pořád rodinné záležitosti a Lambora tam jenom tak přicmrndává. Mám pocit, že od začátku nové série má hlavní prostor Dejdar a Hána. A zrovna Hána teda není zrovna leader, kor s těmi jeho strojenými replikami, které jako by četl z papíru...
Pro hvězdy jako Vondráčková nebo Csáková byl jeden velkej problém, a sice, že v době, kdy byly pěvecky na vrcholu a zpívalo jim to nejlíp, téměř neexistovala platforma, kde to ukázat živě. A když, tak nebylo běžné to točit nebo nahrávat. Televizní estrády jely na playback, takže se člověk může podívat na YouTubu na stovky vystoupení Csákové i Vondráčkové z dob jejich pěveckého primetimu, ale živě nebude žádné. A to je velká škoda, protože hlasy měly jako bohyně.
Miluju samoobslužné pokladny. Vždy a všude, kde to jde, chodím k nim. A je zcela jasné proč - mně osobně je velmi příjemné, že si to můžu v klidu sám naklikat, zaplatit a narovnat do tašky a nemusím se stresovat tím, jak na mě netrpělivý zákazník za mnou najíždí košíkem, aby mě popohnal, a jak na mě protivná prodavačka za kasou kulí oči, abych už vypadnul a ona mohla odbavit další košík.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Celkem se mi líbí oblečení i make-up. Ale ten účes?! Ještě někomu připomíná Jolandu?