Zase článek, který je tak pravdivý, až se zdá být nepravděpodobný. Z vlastní zkušenosti vím, jaké to je pečovat o nemohouciho rodiče a dodnes si nemohu odpustit, že jsem na to přistoupila. Dnes vím, že jsem byla hloupá a naivní. Pokud paní nenajde dost sil, aby matku opustila, tak skončí sama velmi špatně. Bude opuštěná, nemocná a hlavně velice zklamaná, že obětovala svůj život někomu, kdo si toho nevážil. Obětovat svůj život, nebo jeho část, je to nejcennější co můžeme dát. Musíme však vědět, že naše oběť má, nebo měla smysl. Jinak je oběť zbytečná a postrádá důvod. Nikdo nemá právo od druhého člověka takovou oběť převlečenou za povinnost, požadovat. Nikdo!
Také jsem tento úžasný mail obdržela a hned se mi zvedl tlak. Zase jeden nepovedený feik, což jsem odesílateli ihned sdělila a uvedla mu jiný příklad. U nás v podnájmu bydlí Ukrajinka. Vzdělaná, chytrá, šikovná holka. Platí daně, sociální a zdravotní pojištění. Její dva bratři bojují v ukrajinské armádě, tatínek pro armádu pracuje. Maminka odmítla odejít. Jejich dům již neexistuje, mají jen "základy" na novou stavbu. Sama říká, že když ještě před válkou odcházela, vrátit se nechtěla, ale nyní to vidí jinak. Chce se vrátit, aby pomohla rodičům postavit nový dům. Moc jí držím palce, aby měla její rodina šanci, nový dům postavit. A nejen oni, ale všichni Ukrajinci, kteří o své domovy ve válce přišli. Takže, milí důchodci moji vrstevníci, až zase dostanete takový mail, prosím, nejdříve myslete, prověřte si obsah a pak nebudete mít potřebu takovouto hovadinu sdílet. Stačí zadat si pár hesel do vyhledávače. Existuje takové heslo " důvěruj, ale prověřuj", hodí se do každé doby. Ještě nejsme snad tak dementní, abychom naletěli na každý blábol nějakého provokatéra. Inovovala bych ještě jedno staré heslo na " lidé, důchodci obzvláště, mysleme"
Vážený pane Fukso, nevím jak jste na to přišel, že "bijeme na poplach". .
Naposled, " bil Jan Neruda a to o mříže " . My jsme sice senioři, to znamená starší lidé, ale nejsme "blbí" a umíme si poradit i bez slevových letáků. Alespoň máme méně papíru do tříděného odpadu. Jestli jste si nevšiml, tak se píše rok 2024 a ne rok 1999.
" Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý "
Na těchto příbězích je vidět, jak se starší lidé cítí osamělí a jsou plní beznaděje, ale také touhy po lásce a porozumění a tak si myslí, že lásku a porozumění si mohou koupit. Člověk si říká, jak je to možné, že tahle paní (ten pán) mohl takhle naletět podvodníkovi. Mohl. Tito lidé jsou osmělí, uzavření ve svých bytech se svými počítači a tím geniálním vynálezem sociálních sítí, odtrženi od reality a již nedokáží navazovat normální vztahy, protože jim "nikdo nerozumí a nikdo je nechápe" Člověku v tomto rozpoložení nic nevysvětlíte, protože to nechtějí slyšet. Oni ty historky o podvodnících znají, ale stále věří, že jim se to stát nemůže. Ten co si nimi píše, jim přeci tak rozumí a tak je chápe. Obávám se, že tyto případy hned tak nevymizí, protože osamělost a beznaděj u starších lidí tu byla, jest a bude. Téměř všechno se dá koupit, ale bohužel láska a úcta NE.
Musim říci, že slečně rozumím, chápu ji a souhlasím s jejím rozhodnutím. Já jsem své matce obětovala 10 let svého života, které mi již nikdo nevrátí. Nyní jsem ve věku, kdy brzy budu sama potřebovat pomoc. Rozhodně ji nebudu požadovat po svých dětech. Nemám právo požadovat, aby obětovali svůj život pro mé pohodlí. Péče o starého člověka je dřina jak fyzická, tak psychická. Rozhodně se nejedná o povinnost, ale o svobodné rozhodnutí. Kdo tvrdí, že postarat se o staré rodiče je povinnost dětí , neví o čem mluví a nepochopil, že žijeme v 21. století a ne v 19 století.
A je to zase tady. Prostě kdo má možnost, tak si přilepšuje . Většinou je to na úkor druhých. Je to smutné, ale je to tak. Vzorec se stále opakuje. Chování je stejné, jen kulisy se mění. Občas si říkám, "kde udělal Bůh při stvoření chybu" 😉. Stvoření tohoto světa jako celku se mu povedlo. "Zatím" všechno v křehké rovnováze funguje , ale ten člověk se mu nějak nepovedl. Někde tudíž musel Bůh udělat fatální chybu, která se nese celou lidskou historií. Že by nekvalitní materiál, špatná hlína ? Byl již unavený a tak to odbyl a nedomyslel následky? Člověk měl být vrcholem jeho stvoření a co z toho je ? Stačí se dívat okolo sebe. Člověk, potažmo lidstvo se za celou svou historii z ničeho nepoučilo. Sice pokusy o zlepšení byly a jsou, ale zatím se zdá, že je to marné, je to marné.
Konečně se píše o někom, kdo již něco dokázal, má cíle a potenciál dále svoje vize rozvíjet a být i inspirací pro své vrstevníky. Je to dřina, odříkání, ale i dobrý pocit z vlastních úspěchů. Takových lidí se moc nerodí, ale jsem ráda, že mohou dodat odvahu i dalším, kteří se teprve hledají. O těchto mladých lidech nechť se píše, oni si zaslouží naši pozornost , uznání a plnou podporu. 😉
Obávám se, že maminka se nezmění a naopak to bude jen horší. Věřit, že se to samo zlepší je nereálné. Maminka se cítí osamělá a neumí žít sama a ani se o to nesnaží. Pisatelka je mezi dvěma mlýnskými kameny. Pomoci může jen odborná pomoc pro maminku, ale i pro rodinu. Pravděpodobně začínající stařecká demence hraje také svoji roli. Pokud si chtějí zachovat vzájemnou lásku a úctu, musí to řešit. Stáří není jen o fyzickém stavu těla, ale i o psychickém stavu mysli, což je kolikrát daleko důležitější, než stav fyzický.
Konečně opravdu hezký článek. Nevyvolává žádné negativní emoce a je pravdivý. Také si vzpomínám na svoji jednu tetu, která v minulém století dostala od rodičů dům a za to jim měla posloužit, aby důstojně dožili. Dům brala, jejich penze také, ale jinak jim neudělala nic dobrého. Takový je život a takoví jsou lidé. Je to stále stejné, jsme nepoučitelní.
Deska je to pan Bašta, zítra to bude pan poslanec Vopička, nebo poslankyně paní Vomáčková. Špatně je nastavený systém a není politická vůle ho změnit. Takže, řadoví občané se mohou rozčilovat a pohoršovat, ale to je tak asi všechno, co mohou dělat. Obraťte se s důvěrou na svého poslance ("pokud chodí do práce") Tento problém se na plénu neřeší poprvé.( Kdysi kauza pan Čuba) Všechno tady již bylo a nestalo se nic. Nikomu ze zákonodárců se do tohoto problému nechce, protože dlouhodobě onemocnět může každý a co by pak dělali a z čeho by žili, kdyby si změnili podmínky. Takhle vědí, že dokud nezemřou, nebo nebudou vyřazeni v řádných volbách, tak jim chudoba a nouze nehrozí. Je to smutné, ale je to tak. V první řadě jde vždy o peníze a pak u některých i o službu lidem. Zmiňovaný problém je jen malým zrnkem písku v moři problémů, které tato naše "pidi kotlinka má " , ale my se tváříme, jako bychom byli "pupkem světa". Chceme řešit problémy světa a neumíme si vyřešit své vlastní, jako je například taková prkotina, zrušení vyplácení náhrad dlouhodobě nemocným poslancům . Ale nechci být nespravedlivá, není nic těžšího, než pracovat pro blaho lidí. Co člověk, to názor a lidé se za celou svoji historii nepoučili . Jakmile člověk "přičichne k moci a penězům " , stává se z něj jiný živočišný druh. Ráda bych věděla, kde udělal Bůh při tvoření chybu. Tak se nedivme, že jsme takoví jací jsme . Nepoučitelní, nesnášenliví, nejchytřejší, ale občas máme i dobré nápady, jsme solidární, chápající a milosrdní.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Paní Schillerove je mi vlastně líto . V jejím věku ze sebe dělat trapného diblika, to chce hodně velkou dávku odvahy ( ? ) a ztrátu sebeucty
Není to vtipné, není to parodie. Je to jen trapné .
Docela by mne zajímalo, co na to říkají , nebo jednou řeknou její vnoučata . Jak jim to vysvětlí, za co že to a proti komu bojovala.