Je to smutné. Na takových továrnách byly závislé celé rodiny a když továrnu zavřou a v blízkosti jiné zaměstnání není, tak ty kraje chudnou a postupně se vylidňují. U nás už téměř nic nevyrábíme, jenom montujeme náhradní díly pro zahraniční firmy a to je také jen nakrátko. Divím se, že je ještě z čeho platit daně.
To je zajímavé, že je tak dlouho po válce, ale až letos jsme zjistili, že je to Rusko agresor, že Rusové za 2. světové války jenom kradli a vraždili a vlastně nás neosvobodili, ale okupovali. To si toho předtím vážně nikdo nevšiml? Protože je po listopadu roku 1989 svoboda slova, určitě by nikdo nezakazoval o tom psát.
Dědictví už rozeštvalo hodně rodin, které do té doby spolu dobře vycházely. A i když se rodiče snaží to rozdělit z jejich pohledu spravedlivě nebo to nechají na dědickém řízení, nikdy se nezavděčí všem svým dětem.
Například moje maminka - pocházela ze čtyř dětí (samé holky) a bydleli v malém domečku na vesnici se zahradou. Moje maminka byla nejmladší a v době, kdy umíral její otec, protože byla ještě svobodná, tak rodiče se rozhodli, že ona se postará o svojí maminku, moji babičku, a za to bude dům se zahradou její. Protože se pak moje maminka vdala a můj otec byl proti, aby u nás babička bydlela, tak si babičku vzala k sobě maminčina sestra a s tím se na ni přepsal i domek se zahradou. Zbylé dvě maminčiny sestry nezdědily nic a každá z nich se k tomu postavila jinak, jedna zůstala jako nejlepší kamarádka s mojí maminkou až do své smrti, a druhá prohlásila, že už nemá žádné sestry a úplně se odstřihla od všech tří sester a myslím, že se s nimi nikdy neusmířila. Nemůžu si pomoci, ale vzpomínám, že ta maminčina sestra, která neřešila to, že nic nezdědila, měla krásné harmonické manželství a to asi bylo rozhodující.
To je zase článek plný blábolů. Protože jsem tu dobu zažila, tak můžu porovnávat se současnou dobou. Je pravda, že nebyly obchody plné toaletního papíru, ale to neznamenalo, že nebyl žádný. Akorát, kdo si pamatuje ten tvrdý skládaný, co se musel zmačkat, aby se dal použít, tak ten byl opravdu hroznej. Ze sójového masa jsme nevařili. U nás doma určitě ne. Vařilo se z masa a vařilo se hodně, protože fastfoody nebyly a do restaurace chodili ti, co na to měli. A že všichni byli zaměstnání a nikdo nepracoval? Běžte se podívat dnes, kolik je zřízeno všelijakých úřadů, které nic nevytváří, nikomu neslouží, ale jejich provoz stojí miliardy.
V každém státe se někteří lidé mají lépe a někteří hůř. V Rusku nesmí být na ulici bezdomovci, žebrání je trestné. Kam je dávají, nevím, asi do sdílených sociálních bytů, ale na ulici nejsou. V USA se také mají lidi co otáčet, aby se uživili, mohli dát děti na školu, a tak mají třeba 2 zaměstnání. Když se dostanu na sever Moravy např. Bruntálsko, tak je mi smutno, když vidím ty pomalu se rozpadající domky, kde se lidé snaží přežít ze dne na den a na nic jiného už jim nezbývá.
Uctíváme kult násilí a milujeme válku. Nevadí nám zabíjení lidí, když je to výhodné pro mocenské zájmy. Na obyčejných lidech nezáleží, nějak se jim zavře pusa. Hlavně když je to prostřednictvím médií správně zdůvodněno.
Nelíbí se mi žít ve světě válek. Přináší jen utrpení a nemůžete tomu zabránit. Pokud je vůle, najde se i cesta. Evidentně vůle žádná není, jenom touha po bohatství a moci.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Předpokládám, že ti, kteří tu už před válkou byli a pracovali a odváděli daně, a kteří se ve většině případů distancují od těch, co si k nám přišli jenom pro dávky, tak ti tady zůstanou. Státnímu rozpočtu se uleví, možná bude víc peněz na školství a zdravotnictví pro české lidi. A možná vezmou zpátky do zaměstnání české uklízečky, prodavačky, kuchařky a pod., které dostaly výpověď, aby byla místa pro ty ukrajinské uklízečky, prodavačky atd., na které dostali dotace.