Byla jsem v dětství bita. I páskem. ANO , jsem hodná holka/ženská. Nemám hranice. Neumím si je stanovit. Kdysi jsem jen plnila přání jiných.
I já bila své syny. Po čase mi z toho bylo blbě. Kluci se mě báli. Zároveň jsem je nepřijímala takové, jací byli.
Proto zlobili. Ten starší (má ve škole psychologii) je tomu rád, že jsem "dostala rozum". Povídáme si o vztazích....
Bití je tam, kde nejsou jiné argumenty.
Bití je tam, kde "dospělí/rodiče" nerozumí sami sobě (svým emocím)...
Budeme-li bít děti, ve stáří se nám nemůže dostávat zpět vlídnost, neboť empatii do nikoho nevtlučete. To, co si lidé myslí, že je být rozumným a slušně vychovaným je jen obyčejný strach, třeba vypadat neslušně...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Z vlastní zkušenosti svého dětství a dětství našich synů, rodinných příslušníků ... Tělesné tresty se projevují na psychice člověka. Různými způsoby. I tak, že se člověk emočně uzavře a tvrdí, že mu to neublížilo....