Je třeba rozlišovat. Každý senior do ústavu nepatří. Mám to z první ruky. Maminka na Alzhrimera umřela a přišlo období, kdy bylo doslova nutné ji umístit. Abychom se nezbláznili všichni. Ale tatínek... Má sice demenci, ale středně těžkou a da se to s ním zvládnout. Zůstala jsem s ním doma a myslím, že zrovna pro něho je lepší atmosféra domova než ústavu. Není to jednoduché, odříkáme si, ale patří to k životu. Co bude nevíme, ale pokud se bude dát, chceme, aby dožil doma.
Každá výchova potřebuje být vyvážená. Na jedné straně láska, přijetí, objetí atd.,ale na druhé hranice, které třeba respektovat. Trest to neznamená, že někoho budu bít. Řeknu-li dítěti na hřišti, že pokud nepřestane sypat druhým dětem písek na hlavu, půjdeme domů a nebudeš si hrát, pak půjdeme za trest domů. Sypat druhému písek na hlavu, totiž není způsob rozvoje osobnosti, ale přesně ten okamžik výchovy, kdy dítě učím, že druhému ublizuji a že to nebudu tolerovat. A pokud dítě nepřestane a matka podle svých slov stejně domů nejde a zůstává na hřišti, připravuje si horké chvilky svou nedůsledností. Její slovo nemá žádnou váhu a dítě to ví....
Mohu rozumět pohledu pisatelky...Myslí si, že když by těžko zvládla nebýt hrdou, soběstačnou ženou a těžko by zvládla být závislou na péči svých dětí, tak že její rodiče to mají stejně... Ale to může být omyl!!! Umístit svého blízkého do zařízení musí člověk pečlivě zvážit...Není to tam jako doma... Nedá se tam vytvořit rodinné prostředí přijetí a lásky. Je to podle mě složité téma ... Jsou specifické situace, které se zvládnout nedají a zařízení je na místě, ale ne striktně a pro všechny.
Opravdu hloupý článek. Jaká šlechta? Dcera učí na střední škole, bere čistého cca 30 tisíc, podobně jako prodavačky v Lídlu. K tomu, aby mohla učit, potřebovala si k filosofické fakultě dodělat pedagogickou složku a má dva magisterské tituly. Kde je tedy to ohodnocení, že se neflákla a studovala. A 4 měsíce? Kde? Lení prázdniny to je osm týdnů (ten poslední devátý je přípravný), jarní týden, podzimní 3 dny, pololetní 1 den, a zimní většinou týden. Když si letos normální zaměstnanec vezme 4 dny dovolené ve starém roce a dva dny v novém roce (tedy dohromady 6 dní), může být doma od 21.12. do 5.1. včetně, tedy celých 14 dní. Ze zimních prázdnin je to šest pracovních dní, tedy týden a jeden den. Sečteno jednoduchou matematikou je to 11 týdnů což nejsou ani tři měsíce.
Kromě toho, nejsou to učitelé, kdo určují prázdniny, ale ministerstvo školství.
Jestli mám dítě vychovávat, musí to být podle nějakých pravidel. Dítě si chce většinou dělat to, co ono samo chce. I v životě za nedodržení pravidel přijde trest nebo pokuta. Takže vychovávat bez trestu nelze. Jde ted jenom o formu trestu. Nemluvím o tom, že dítě musím nutně bít. Ale přiměřeně věku může přijít například nějaký zákaz nebo omezení. Ale úplně bez trestu a bez nastavení hranic to prostě nejde.
Je mi líto, že paní neodhadla svoje hranice toho, co zvládne. Děti dokážou neskutečně vytáčet a někdy až do takové míry, že dospělá osoba je tak frustrovaná, že nedokáže ovládnout své emoce. Pak křičí, nadává, chce mít autoritu... A je tam, kde být prostě nesmí. 🙈🙈🙈 ALE! I rodiče některých dětí by potřebovali "výchovnou". Děti nad jídlem ohrnují nos, na nočník si nesednou a vzpírají se, nemají absolutně žádné hranice v chovaní a když se mají zapojit do aktivit, dělají všechno možné, jen ne to, co mají. Viděla jsem i dítě, které na zem shodilo rohlík se šunkou se slovy FÚÚJ!!!!! Dnes pracovat ve školství je mnohdy odvaha a sebezapirani.
Co se,týče péče o rodiče, je třeba zhodnotit všechny faktory a okolnosti a vyhodnotit, co se zvládnout dá a co ne. Naše maminka 76 trpí 3.stupnem Alzheimerovi choroby a jednoduše nebylo v psychických silách se o ní postarat. Ani na střídačku. Tak byl Domov seniorů jediným možným řešením. Kdo nás bude soudit? Jen ten, kdo neví, jak taková diagnóza terorizuje celou rodinu.
Co k tomuto napsat? Výchovu děti potřebují, sami si nejsou schopné nastavit hranice. Způsob, jakým to rodič dělá, je věc druhá. A třetí věc je kritika a přesvědčení, že "já to dělám nejlépe ". Paní Zděšená patří k číslu 3. Asi má fajn děti, které jsou zvladatelné a dá se s nimi jen po dobrém. A podle sebe soudím tebe. Článek nikomu nepomáhá, jen přiléhá olej do ohně...
Přestaňte proti sobě štvát zaměstnané a OSVČ. Každý má svoje starosti i radosti. Ale malý příklad.: Zamestnala jsem si normálně učitelku k dětem. Klienty jsem sehnala, zaplatila soc a zdrav jako zaměstnavatel a nakonec mi tatovzena začala využívat "benefity" zaměstnaných. Neustále neschopenka, nebo paragraf... Za neschopenku platí rovněž první dny zaměstnavatel. A najednou jste bez peněz i bez zaměstnance a máte stejný problém jako na začátku. Není člověk k dětem...Když jsem já v létě onemocněla (zápal plic) a musela jsem na neschopenku, prvních 15 dní si zsplat sám.... byla jsem tři týdny, musela jsem opět místo sebe někoho sehnat. A od sociální jsem dostala 600 Kč. A odvody mi nikdo nesnížil. Nestezuju si, jenbukazuji na druhou stranu mince...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Napřed imigranti a pak všichni nepohodlní kritici diktátora Ameriky. Hnus!
1 odpověď