A teď chci radu na nízký tlak,to opravdu není nic příjemného.

Ano,četlo se to pěkně.Já nemám léta žádnou diagnozu a minulý měsc jsem se po rentgenu dozvěděla,že tu bolest páteře způsobuje vrozená vada.No po 60letech bolestí,bylo to velké překvapení,ale léčba se nekoná,protože jsem stará.Bezva zdravotnictví!

Já jsem to vydržela 46 roků.Myslím,že mně tchyně varovala den po svatbě,ale mně to došlo až po letech.Přesně jsem na to přišla až když se to nedalo vydržet.Tak se mstil a spojil s dcerou a nastalo peklo.No nikomu bych to nepřála.a kdo tomu nevěří,toho chápu,protože děláte co umíte a není to nic platné.

Byla jsem ještě malá,ale trochu si pamatuju.A bylo to opravdu otřesné.

Ano,jak si vzpomínám-bylo to o život.A to mi bylo 12 let.Neměli jsme televizi a rádio se na vesnici pouštělo jen v neděli.Mněla jsem koupit chleba a bylo to asi kilometr do obchodu.Tam veliká fronta a babky plakaly,že je válka.Otočila jsem kolo zpátky a bez chleba.No začalo pár let hrůzy a zemřel mi otec,ve škole mi řekli,že mně žádná škola nečeká.Jo byla jsem "škodná"?Celé to mám před očima a nemohu vystát lidi,co to berou jako by nic.Mám ráda dějiny

Právě jsem četla Banášovu knihu a bylo mi zle.Líčil rok 1968 a i když mi bylo málo,pamatuji si den 21.8.1968 jako dnes.Lhal v té knize.jako by to zažil.No a mněla jsem po chuti to dočíst.Jen tak pro informaci.A o jeho minulosti jsem nevěděla.

Ano,to jsem se dozvěděla až po 45 letech a už se to nedalo vydržet.Skončila jsem a celá rodina i dcera a vnoučata se ode mne odklonily.Jo zasloužila jsem si rány které jsem dostávala celé roky a nestěžovala jsem si.Tak to dopadne,když si necháte všechno líbit!!!!

Moc dobrý seriál!! Já marodila v devadesátkách a nikdy jsem si nemyslela,že se dožiju.Léčení bylo každý týden jiné a sestry báječné.Nejhůř se chovala nejbližší rodina.Když jsem přišla po sedmi měsících domů-řekli mi,ýe počítali s tím,že tam chcípnu.Doktoři mi velkou naději nedávali.Jsem tu navíc 32 let.Jo nedat se a hlavně se nebát!Teď bojuji s rodinou opět.No myslím,že to vyhraju.Nemohu se přeci vystěhovat ze svéhodomu.Držte mi palce.

Hezky se to čte.Já byla na Pilatusu před mnoha lety v červnu a bylo tolik sněhu,že zubačka nejela a my museli do Lucernu a pak několika prostředky nahoru,no byl to zážitek.Jen nám bylo líto,že jsme se na zimu nepřipravily.Jo to je příroda .A ta byla nádherná a my ji měsíc pozorovaly.Ještě si to všechno pamatuju.

Ano,jsem ve stádiu rozervanosti,protože se mi dcera a vnoučata mstí za něco,co jsem neudělala,ale nejsem schopná jim to vyvrátit.Celý život jsem se starala a to mám za to!!Důchodový věk,poražená rakovina a celá rodina nanic.No pěkně to souzní s dnešní dobou.Takže vy se nikdy nikomu nezavděčíte.Jsem ráda,že žiju,ale nevím proč.

Copak dálnice.Ty nevyužívám.Ale v našem městě se neopravují žádné místní silnice.Jsou tak děravé,že si říkám -budu ještě jezdit na kole? Tak na spoustu blbostí se finance našly.Není tady ulice,která ba nepotřebovala opravu.Asi se toho už nedožiju.Bydlím na ulici 42let a nikdy tu nehli asi prstem.Jo!

Moc hezký článek.Já jsem se jsem se 45 let válela doma.Jo asi 10 let jsem pracovala jako šroub a pak jsem se léčila s těžkou nemocí.stejně jsem doma dělala všechno.Těším se na rozvod a samostatné bydlení.

Moc pěkný článek.Tak mě to potkalo 45 let po starání o rodinu a jsem úplně vedle.Nikdo mi nechce věřit,že je to možné.Lži a podvody zvítězily a já nemohu ani spát.Prostě za dobrotu na žebrotu.

svoji dceru jsem vychovávala sama(manžel pracoval) ale já jsem pracovala a hlavně živila rodinu a platila jeho dluhy.Dnes se dcera chová odporně a nadává mně hrozně.Stále jsem ji podporovala a to asi bylo špatně.Nemám nikoho a jsem dost silná,abych to vydržela.

Pro mně to je úžasná spisovatelka a nechápu její kritiky.Ať ji nečtou a budou v klidu.A přeji si,aby stále psala.

Stále se na něho dívám-nechala jsem si ho namalovat.

No to bych brala.Chodila jsem do práce a domácnost na krku.To by se nedoplatil.

Moje dětství je poslouchání o krásném Lomečku.Teta byla v řádu Šedých sester a já jsem si přála Lomeček někdy navštívit.Nepodařilo se -tak vám děkuji za článek.Moc mně potěšil.

Nejlepší jsou hovory o váze.V mládí jsem byla vychrtlá,protože se neumím najíst a po léčbě rakoviny jsem se pěkně zakulatila a všichni říkají-nežer.A snažím se chovat stále stejně-mám po léčbě rakoviny už 30let.Neměla jsem prý velkou naději.Tak přeji naději všem a nenechte si nadávat!

Já s nimi soucítím,ale chovají se divně.V tramvaji nemusí platit,sednout starší nenechají a stále všude pokřikují,někde i anglicky.V nemocnici jsem zažila doktora,který na mně mluvil ukrajinsky a hrozně se zlobil,že nerozumím.Jsem na světě už pár let,ale Ukrajinci se k nám dobře nechovají.