Mám raději samoobslužné pokladny, protože jsem rychleji odbavená, ale pokud nemá obchod samoobslužku na hotové peníze, nejdu tam. Proto už nechodím do Lidlu. Lidl podražil, zhoršil se v kvalitě zeleniny i ovoce...ne že by to jinde bylo lepší, ale alespoň mohu platit hotovostí.

Já jezdím na dovolenou každý rok, ne sice do Egypta ale do Španělska a lehátka jsou volná po celý den

Já ty lidi nechápu, do Egypta nejezdím, abych nebyla zavřená jak v kleci, ale mohla se svobodně pohybovat, za výhled na moře si nepřiplácím, protože si raději k tomu moři dojdu a vlastně vždycky jsem zatím výhled na moře měla, i když jsem ani o něj moc nestála, do pokoje se jdu akorát vyspat a ráno se na východ slunce dojdu podívat, takže co je za problém?

Myslím, že sebevražda není řešení. Nevěřím, že paní je lépe. Možná měla rodinu, které způsobila svým odchodem stejnou bolest, jakou prožívala. A bolest ze ztráty dítěte se nezmenší žádnou satisfakcí ani penězi. Je na nás, jakým způsobem životní zkoušky dokážeme zvládnout. Paní to vyřešila takto. Rozumím jí, ale myslím, že to nebylo to nejlepší řešení.

A já říkám, kdo chce být sám a vyhovuje mu to, ať je sám. A kdo chce být s někým, ať je s někým. Nic není lepší než to co má ten druhý. Každý ať žije jak mu vyhovuje .

Já paní Evu chápu. Pan Vašek by měl tolerovat a smířit se s tím, že s ním prostě paní Eva nechce žít, protože nelze násilím nikoho přimět setrvat v manželství. Taky mi nepřijde fér, že se Eva zde nemůže vyjádřit. Tady máme zpověď pouze jedné strany.

Já si myslím, že každý jsme jiný a já bych rozhodně nechtěla žít a pokračovat v tom, co moji rodiče. Zároveň bych nikdy nenutila svoje děti pokračovat v něčem, co má smysl pro mě. Tak jako já bych se nedala do ničeho navázat, tak ani moje děti by se nedaly. A proto máme všichni celkem svobodu. Moje děti se uživí beze mě a já se uživím bez nich. Spolu máme jen to hezké.

Pan Dušek má pravdu, já tímto procesem prošla. Není potřeba dávat projev nenávistným emocím jen proto, že člověk ještě neprošel touto zkušeností. Skutečně je rakovina záležitost našeho vztahu a pohledu na život a vyvoláváme si ji svojí nechutí žít.

Pana Duška se musím zastat. To co popisuje jsem prožila na vlastní kůži. V době, kdy jsem nechtěla žít, jsem onemocněla rakovinou tlustého střeva. Je to už 30 let. Život mi do cesty poslal člověka, který mi během velice krátké doby, řekla bych jako mávnutím proutku, ukázal život z jiné, velice široké perpektivy. Pamatuji si, jak jsem se na sebe bláhově koukla proč, ač složitý život nevezmu do svých rukou a nezměním jej. V ten okamžik začal být život z mého dřívějšího pohledu snad ještě složitější, ale já se v něm pohybovala s ohromnou lehkostí. Důkazy pro nikoho nemám. Není potřeba lidi osočovat z bláznovství jen proto, že nám chybí toto poznání.