Celek je víc než součet částí.
Zdánlivě nedůležitý článek. Jenže ono všechno souvisí se vším. A tak i móda v českých ulicích ukazuje na každého jejího nositele... a není to jen o šatech.
A co víc ... přidala bych ještě zdroje, odkud oblečení bereme. Lokální móda nejen, že je daleko sofistikovanější, kvalitnější (a ano, často trochu dražší), ale je vyrobena ve férových podmínkách ....a to je to důležité.
Máte to trošku roztříštěné. Hovoříte o politicích ve věku 70 až 80 let, a pak o padesátnících či šedesátnících v pracovních kolektivech.
Naprosto souhlasím, že mix generací v běžném pracovním kolektivu je žádoucí (samozřejmě, budou takové týmy, kde nikoli) a důležitý. Ale práce padesátiletého člověka, a třeba 78letého, je už opravdu velký rozdíl. Tohle nelze smíchat do jednoho pytle.
Věk není jenom číslo. I přesto, že se dá na úrovni svého skóre mentálního a skutečného věku velmi pracovat, stále stárneme. A téměř v osmdesáti to už prostě je znát, nemluvě o tom, co je skryto.
Olga je skvělou inspirací pro všechny ženy, které chtějí aktivně a plně žít. A to předpokládá i péči o sebe, protože v ní je ukryto nejen naše zdraví a kondice, ale také psychická pohoda a naše vztahy. A když se pak tento záměr stane Vaší denní rutinou, je Vám se sebou opravdu hezky. O to víc pak těm druhým s Vámi.
Myslím, že jste tímto jasným článkem vystihl současný nešvar společnosti- "Mám nárok." I já si myslím, že 40 let komunistického režimu u nás je v lidech stále pevně zakotvených. I v těch, kteří ho nezažili, protože byli vychováni těmi, kteří ano. Mám právo, mám nárok, vidíme denně v médiích, ve stávkách, v názorech lidí, kteří budou kňučet, že stovka kdysi byla opravdu stovka apod.
U starých lidí by se dala očekávat jakási moudrost a soudnost (kord, když vrstevníkům dané paní se většinou o tak vysokém důchodu ani nezdá), aby ji mohli předávat a učit ty mladé, mileniály.
Bude asi ještě dlouho trvat, než následky utopické rovnosti dané po tak dlouhou dobu komunismem v naší zemi, se v mysli a chování lidí podaří nastavit na jinou, přirozenou úroveň.
Začíná a končí to u zákazníka. Je to o filozofii se umět hezky obléct. O instantním přístupu koupit, využít a brzy zahodit. Avšak krátkozrakost nákladů na život si časem vyžádá zásah prodejci samotnými, které bude opět tlačit krátkozrakost - jejich zisk. A v tomto případě tento zásah do ruky trhu bude vlastně užitečným.
Jedeme na obrovský dluh a tohle je jen jeho malinkatá součást.
Asi žiji v bublině, neb v mém okolí se do starých ani mladých nikdo nenaváží. Což neznamená, že ta či ona strana nepřevrátí oči v sloup a nepomyslí si svoje. Jistěže ano. Ale vzájemný respekt, uvědomění si kontextu doby a vůbec jakási dostatečně dobrá vztahová vazba mezi zúčastněnými to do urážek a znevažování prostě nepustí.
A tam, kde se to děje? Inu, začala bych u sebe, jak jinak.
Můj blízký kamarád 🙂 vždy říká "Za každým přátelstvím muže k ženě je sexuální podtext, tak to prostě je."
A opačně? Pro mne, jako pro ženu, je důležité, aby přítel, a to jak v podobě ženy či muže, byl pro mne zajímavý a inspirativní. A ta zajímavost a inspirativnost je přitažlivá. Na pohlaví už pak vlastně nesejde.
Obličejová jóga není jen vyplazování jazyka. Je to soubor cviků, stejně tak masáží, a vůbec postoje k sobě. Pokud chce žena o svou krásu pečovat, je to vynikající pomocník. Ne zázrak - vrásky budou méně hluboké, avšak budou, pleť bude jasnější a pevnější, nebude však v 50 vypadat na 30.
Je to stejný doplněk přirozené péče o sebe jako cvičení s tělem, procházka v lese, pohyb vůbec.
Každý má své vnitřní bohatství jinde. Asi nejčastěji je ve tvorbě. Pokud tvoříme to, co nám dává energii a smysl, je nám krásně na duši. Jsme vnitřně bohatí.
A může to být tvorba pro každého jiná. Vztahový člověk bude dbát nejvíce na soulad ve svém okolí. Jiný člověk může být nejraději sám a pracovat na projektu, u něhož se realizuje. A další neví, a třeba ani nikdy vědět nebude, v čem by mohl být naplněný a ještě tím potěšit i další lidi, třeba
Každý má svou cestu do vlastního nitra. Nevím vlastně, proč by měl být apel na to, aby ji každý našel? Kdo má silné nutkání, cestičku si najde. Anebo mu ji najde život sám.
Na Madeiře jsem byla loni v srpnu. Fascinovalo mě, že po dni v horách nebo na levádách jsem večer skončila v oceánu, protože vše bylo blízko. A ano, je krásná. Na druhou stranu jsem zde silně cítila globalizaci, Evropu víc než samotný ostrov.
Takže ráda jsem viděla, ale cestovatelské lásky mám jinde.
Je fajn podívat se na onu dobu pohledem dneška. Byť uplynul jen krátký čas, většině z nás se zdá, jako by to období byl zlý sen.
Byla jsem tou, která ke svému zdraví přistoupila jako Vy. Důvodem byla moje důvěra ve vlastní tělo a intuici. A tak jsem neustále čelila otázkám "proč", bohužel tazatele jsem žádným pro ně přijatelným "protože" nemohla uspokojit. "Prostě cítím, že tak je to pro mě správně", odpovídala jsem a dodávala "ale pro Tebe to správné může být jiné."
Nebylo to lehké období, strach ukázal své a pojem respekt nabyl na významu.
Dnes jsem za své rozhodnutí ráda, viďte:-)
Celek je víc než součet částí.
0
Sledujících
0
Sleduje
Celek je víc než součet částí.
0
Sledujících
0
Sleduje
I my (jsem generace X, jako autorka článku) jsme se potřebovali svým způsobem přiblížit svým idolům. Dnes jsou to influenceři, dříve to byli protagonisté kapel, zpěvačky, herci. Tohle mi přijde, do určitého věku, docela přirozené. Obavy mám spíš z nadspotřeby. A že je velká, ukazuje i to, že vzniká protipól v udržitelném zboží. Extrém vždy vyvolává vznik dalšího extrému, a přitom je tak důležité najít balanc. V nakupování a životě vůbec.