To co se tu řeší má Precedenc: Odkaz
Diskriminace na základě náboženského vyznání je nepřípustná. Kdyby byl pan soudce katolík, evangelík nebo muslim nelíbilo by se mi to úplně stejně, jako když je Ezoterik. To samé byste teoreticky říct o ateistovi s odporem ke konkrétnímu náboženství. Jak může takový ateista soudit kauzu výtržnictví/vandalství na soukromém sakrálním objektu, když mu jeho absence víry v nadpřirozeno brání pochopit rozmezí psychické újmy které bylo způsobeno. A zároveň má předpoklady sympatizovat s obviněným co se výtržnictví dopustil.
S tímhle přístupem by ústavním soudcem nemohl být nikdo.
navíc pokud by projednávalo něco závažného co by mohlo ovlivnit vliv na legislativu týkající se jeho vedlejších aktivit, měl by být z případu vyloučen: viz navazující komentář.
Alespoň z toho jak to píšete tak to vypadá že se jedná o unikátní nález. Generalizovat z toho, že se jednalo ve středověku o běžný předmět je alespoň za mě dost nepatřičné. Mohl ho vlastnit prostě někdo trochu ví střední nebo výjimečně pověrčivý. To vysvětlení podoby předmětu od archeologa smysl dává. Vaše generalizace že se jednalo o běžný předmět nikoliv. Nebo alespoň ne na základě vámi předložených podkladů.
Alespoň z toho jak to píšete tak to vypadá že se jedná o unikátní nález. Generalizovat z toho, že se jednalo ve středověku o běžnou podobu brousku je alespoň za mě dost nepatřičné. Mohl ho vlastnit prostě někdo trochu výstřední nebo výjimečně pověrčivý. To vysvětlení podoby předmětu od archeologa smysl dává. Vaše generalizace že se jednalo o běžný předmět nikoliv. Nebo alespoň ne na základě vámi předložených podkladů.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
„Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. […] K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Nepochybně se jedná o případy, kdy soudce je současně na straně účastníka řízení či svědka, resp. když by v řízení mohl být dotčen na svých právech; shodně to platí v případě, že soudce má k účastníkům řízení příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti (viz NS 2 Cdon 828/96, Soudní judikatura, 2000, č. 3, s. 113; shodně Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 5. vydání, s. 56).“
Odkaz