Všichni s nostalgií vzpomínají na "tradiční" babičky, které se neustále o všechny staraly, měly vždy napečeno, uklizeno, navařeno... Zkrátka samozřejmost. Taky jsem takovou měla. A když pak po osmdesátce ležela v nemocnici se srdcem, říkala: "mně se tu líbí, naposledy mi někdo uvařil a posloužil mi, když jsem byla ještě dítě..." Opravdu si muži přejí, aby se se u nás ženy měly takto?

Huntigton : Fukuyama

1: 0

Dobrý večer,

Ať už to bylo jakkoliv, myslím, že "věčné zatracení" Jidáše rozhodně není žádoucí. Místo "energie" milosti a odpuštění to už po dva tisíce let živí nenávist, třeba antisemitismus. Tak to Ježíš určitě nechtěl. A navíc znám minimálně dva diktátory dvacátého století, proti jejichž činům je Jidášova zrada hodně slabý čaj.

Generál byl prezidentem v historii již pokud vím dvakrát: gen. Syrový a Svoboda. Ty dva případy národ jasně cítil, že mu teče do bot... Nyní je možná v podvědomí lidí podobný pocit...

Konečně článek, díky kterému jsem pochopila termín "toxická maskulinita". Ta je pravým opakem zivotnich hodnot a přístupů, které jsou popsány zde. Nafoukanost, rozpinava agresivita, vyvyšování se nad (domněle) slabší (např. ženy), egoismus versus pokora, uznání, znalosti, moudrost, slušnost, zdvořilost a disciplína. Jen tato síla není na první pohled tak viditelna a okázalá.

Pokud platí tvrzení, že "duše je to v nás, co je schopno pravdy a čemu se zjevuje svět", musíme připustit existenci duše. Zde si, myslím, přestáváme stačit s čistě filozofickou prací formou intelektuálního analytickeho dialogu podobnému matematickému dokazování - definice, věta, důkaz. Zde musí nastoupit akt důvěry v "bytí věčného, kde není vznik ani zánik a kde neexistuje čas".

Zřejmě si tak šikovného a vzdělaného člověka nezasloužily. Mít rád svou práci je úžasná energie, duševní světlo, které činí osobnost jedinečnou.