Dobry den. Mam dotaz. Podle stavajicich pravidel mam narok na predcasny duchod 18.1.1964. Nikdy jsem o predcasnem duchodu neuvazovala, ale pred rokem jsem prisla o velmi dobre zamestnani kde jsem byla pres 20 let, a praci sice mam, ale zcela nenaplnujici. Tim padem jsem chtela vyuzit predcasny duchod. Podala jsem uz i formular Uplatneni naroku na duchod, ale zrejme je to pro me bezpredmetne a spadnu do tech chystanych zmen? Diky moc pokud mi odpovite. Renata Herrmannova
To je krasny clanek, ktery vystihuje vse. Jezdim do Chorvstska se psy pres 20 let. Nyni mam dva, retrivra a stredni kniracku, uz starsi. Aktualne v Chorvatsku pracuji. Jezdili jsme nejvic do Umagu, do oblasti Katoro, kde jsou ruzne druhy apartmanu a bungalovu
kam muzou psi, a vyhoda je, ze je to u more a cele misto ma vzrostle stromy, je velmi stinne a na prochazky prijemne. Citim jak vztah ke psum se zlepsuje, a kolik chorvatu ma jiz take psa. Nyni bydlim u Puly, v male vesnici u more. Chci se podelit se zkusenosti s veterinari. Je neuveritelna. Odjizdela jsem v breznu, a tesne pred odjezdem jsem si vsimla u obou psu problemu s okem. Retrivr mel na spodnim vicku vyrustek, a u kniracky jsem si vsimla zakalu v oku. Stihla jsem jeste navstivit doma nasi lekarku. Rekla mi ze odstraneni vyrustku bude v celkove narkoze psa cena cca 5000. Na oko druheho psa mi dala antibiotikovou mast a potom i vitaminovou, krome zakalu nasla i zanet rohovky. V Pule jsem nasla kliniku, a celkem s obavou tam oba psy vzala. Mam z toho oprsvdu zazitek. Strasne prijemni mladi doktori. U psa co mel vyrustek na oku udelali zakrok s lokalni anestezii, rekli mi ze je to bradavice a drazdi oko, pes porad slzel. Po 2 hodinach mi prisel pes po svych, zadny problem, cena 78 eur. Druhy pes chodil na kontroly, dostal dalsi antibiotika na rohovku a pak regeneracni masti, platila jsem az asi po 3 navsteve 10 eur, a cena leku je jako u nas. U nas kazda navsteva veterinare/kontrola tak 500, a to nejsem ve velkem meste. Veterinu jsem si vygooglila, abych to mela blizko, a opravdu spicka.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To je myslím citlivé napsaný článek, který se mnou zarezonoval. Mám dvě děti, tři vnoučata, i když jedno hodně daleko, zažívám tu čistou lásku a radost. Jsem od roku 2012 rozvedená, žiju se dvěma pejsky, cestuji, mám pěkný život, vnoučata si moc užívám, no a jasně že mi parťák na sdílení všeho někdy chybí. I tak se cítím velmi požehnaná. Mám sousedy, bezvadné lidí, paní je moc srdečná Slovenka, mají taky dvě děti ve věku mých deti, něco před čtyřicítku. Ani jeden z jejích dětí nemá partnera, z nějakého důvodu to takto maji. Ti moji sousedí mají krásné manželství, doplňují se, pomáhají si. A strašné moc jim chybí vnoučata. Pomáhají aspon se starat o nemocného synovce. Takto to v životě je, každý to máme nějak, něčím v životě projít. Hodně často mě to napadlo, jak by si vnoučata i "zasloužili", moc bych jim to přála.