Můj syn po šesti letech od této práce odešel. Přestala ho bolívat hlava; má zdravou barvu, jak se vyjádřila jeho manželka. Práce ho bavila, vzpomíná na "kouzlo" prostředí i pestrost práce, což dráha dala zakusit mnohému z těch, kdo se jí upsali. Avšak právě ta naprosto šílená nepravidelnost pracovní doby spolu s rodinou, která také potřebuje své ( je to také mnohdy v rozporu s kvalitou odpočinku) ho přivedla k rozhodnutí tuto práci ukončit. Má normální pracovní dobu, cítí se odpočinutě.

P.S.: v této souvislosti stojí za to připomenout i nelehkou práci řidičů kaminonů a autobusů.

Co k tomu dodat? Uřvané pořady s Jílkovou zůstávají...

Za mého mládí tomu bylo tak, že na co nebylo, muselo se oželet. A kupovat na děti něco, z čeho časem vyrostou, tak to musí být využito každý den a ne jednou za tři roky. A když už se to dětem dopřálo, tak už se o tom nemá mluvit.

Dokončení Švejka také není žádná sláva...

Nevím, co politika... Pro mne je to kus mého mládí. V roce 1976 jsem se tam vyučil, v roce 1985 jsem odešel tam, kam mne "táhlo srdce". Dnes, když vidím haly plné života a výtvorů lidských rukou a srovnávám to s fotografiemi prázdných hal s nevystrojenými draky (v podstatě "hrubá stavba"), přepadá mne nostalgie a dokonce pocit, že jsem něco zradil. Budiž mi polehčující okolností, že mé ruce nebyly tak přesné, jak to výroba letadel vyžaduje.

Můj názor je ten, že si Fico a spol. tím vším vytváří půdu pro vyhlášení vyjímečného stavu. Kéž bych se mýlil.

A kotelnice nikomu nevadí? Ne? Tak nechme žít i Moravce.

Kdy bylo video pořízeno ? Jezdily na této trati tyto soupravy běžně a nebo se jednalo o zvláštní jízdu ?

Děkuji za případné info.

Kdo si ještě vzpomene na dávný televizní kvíz dvojice Lasica - Satinský s odpovědí : "prosímvás, co je toto za otázku?"

V těch filmech je shrnuta veškerá vojenská absurdita do jednoho příběhu, takže jako celek filmy působí až nevěrohodně. Pravda je taková, že u většiny útvarů se vyskytovalo jen něco z těch absurdit, všechny naráz jen někde. Někde bylo více buzerace ze strany lampasáků, někde zas ze strany "starých psů"; tam, kde šlo více o život, byla i větší soudržnost všech.Jedno je však neoddiskutovatelné: při správné intenzitě výcviku a využití času by se člověk vše potřebné pro obsluhu přidělené bojové techniky naučil asi za 3 až 6 měsíců. Ale důležitý byl počet vojáků v kasárnách. A jak někdo níže zpochybńuje nástupní termíny: když jsem nastupoval v roce 1980, bývaly už dva: 1.4. a 1.10.

Zapomněli jsme na novoroční požár výškového domu. Bohužel už přesně nevím rok (začátek sedmdesátek) a bylo to někde na Ostravsku. To je jako bych neřekl nic. Ale protože jsme bydleli v nejvyšším patře jedenáctipodlažního domu, v následné debatě se řešilo, jak bychom se zachraňovali v případě, že by něco takového nastalo u nás. Aź o dost let později místní, ale tehdy už "veřejní" hasiči (tehdy fungovali pod názvem OVPÚ - Okresní veřejný požární útvar) dostali výsuvný žebřík, který po vysunutí posledního ručně ovládaného dílu dosáhl přesně na oerní část zábradlí našeho balkonu...

To není náhoda...

Uhlaři a dělená sklápěčka.Naloženo 5 tun pro dva zákazníky - papíry rozepsány 2 x 2,5 tuny. Ten první měl vždy výhodu - pár desítek kilo se vždy přesypalo přes dělicí přepážku, pokud nebyla dost vysoká, druhý pak měl uhlí o to méně...

To je hezké, že o tom pan Klaus psal před 25 lety, ale co udělal? Vždy si při takové příležitosti vzpomenu na nadporučíka Duba:" Již před válkou jsem o tom hovořil s panem okresním hejtmanem" , nebo tak nějak to bylo.

Přelom roku 1983/84. Rekreačí vlak Směr Tatry, místo pobytu Ždiar. Jako jediní nastupujeme bez lyží - všichni ostaní při nástupu šermují lyžemi, s kdosi s úlevou zjišťuje, že police nad námi jsou volné. Příjezd na místo - 0 cm sněhu. To jsme na to vyzráli ! Poslední den před odjezdem 2 cm nového sněhu. Mám plné pochopení pro autorku. A ještě si vzpomenu na písničku od Ivana Mládka: "... sláva, ukradli mi lýže !"

Toť můj vztah k lyžování...

Asi jsme se všichni zbláznili. Však si vzpomeneme, až nebude z čeho upéct chleba.

Podepisuji. Neumíme už žít bez hluku. Dalším příkladem jsou řvoucí auta i motorky (o jejich nadstandardní rychlosti ani nemluvím).

Moje babička říkávala: komu není rady, tomu není pomoci. A platí to jak pro voliče, tak i pro vládu, která má úplně zbytečně x poradců, které neposlouchá (to je tak, když jakási ideologie vítězí nad odborností).

P.S.: Dnes mi to u Moravce připadalo dost nevyvážené...

Není to náhodou myšleno poněkud (i když dost skrytě) ironicky?

Žýdné "výchovy" (přinejmenším ještě výtvarná a hudební) by se neměly známkovat - každý má přece jiné nadání. V otázce tělocviku naprosto souhlasím s obsahem článku. Ti, kdo měli talent na nějaký sport a aktivně jej provozovali, byli často v hodinách (na střední škole) upřednostňováni, ale nikdo se pro nás "levé" nesnažil najít nějakou jinou vhodnou pohybovou aktivitu, která by nás také nějak rozhýbala.