Pomáhala jsem příbuzné při hledání informací pro její diplomovou práci o syndromu CAN (child abuse & neglect; zneužívání a zanedbávání dětí) a našla jsem na toto téma poměrně mnoho informací na webu pro studenty práva na Univerzitě v Jižní Karolině. Uvědomila jsem si, že jedním z důvodů, proč soudci nerozhodují vždy kompetentně, může být i fakt, že prostě nemají dostatek informací o této problematice. Když se dítě vrátí od mámy zdrogováno, je v podstatě jedno, jestli mu drogu dal matčin přítel, nebo ji dítě našlo někde na poličce. Jednoduše to naznačuje, že matka pravděpodobně neumí zajistit bezpečné podmínky během jeho návštěvy a podle toho by měl soudce rozhodovat a to především pro dobro dítěte.Obávám se, že možná právě nedostatek vzdělání v této oblasti ovlivnilo to, jak soudce rozhodl.
.
Mně se něco takového stalo během školního výletu. Chodila jsem na gymnázium do posledního ročníku, když jsme šli na exkurzi do Prahy. Zapomněla jsem se v obchodě se suvenýry ve Zlaté uličce a třída odešla beze mě, protože profesorky si před odchodem nepřepočítali studenty. Naštěstí jsem byla už téměř dospělá, věděla jsem, kterým vlakem jedeme domů, takže nic hrozného se nestalo. Podivné však bylo, jak se profesorky postavily ke svému selhání. Místo toho, aby převzali za to osobní zodpovědnost, aby se vyhnuli problémům, obvinili mě, že jsem údajně „utekla“ a a mně pak snížili známku z chování.
Já jsem to s mužem řešila tak, že jsem si vyhradila každý den volnou hodinu večer v sedm. Nejprve jsem chtěla být jen hodinu v jiném pokoji, kde bych si četla, telefonovala, ale to nešlo, protože muž mi po čtvrthodině donesl syna s poznámkou: "chybí nám maminka". Tak jsem musela odcházet z domu - na procházku, do obchodu, kdesi sednout si na čaj... A pak, když už byl syn starší, tak jsem vypadla z domu na několik hodin, obvykle v sobotu. Jak by mohl můj muž vědět, co to znamená postarat se o miminko, kdybys to občas neužil? Lepší je jednou si to vyzkoušet, než stokrát o tom slyšet.
Muž emigroval do Spojených států v roce 2011 a oženil se s Američankou, se kterou vychovával několik dětí. Pokud by neměl problémy se zákonem, automaticky by měl nárok na zelenou kartu a občanství. To, že je nezískal, naznačuje, že je zapojen do závažné trestné činnosti. Jsem občanka USA a neměla jsem žádný problém získat zelenou kartu a občanství. Šlo to hladce, jen jsem musela zvládnout snadný test z angličtiny a z dějin USA.
"Otci a manželovi dvou amerických občanů navíc před šesti lety úřady přiznaly status ochrany před deportací s ohledem na možné pronásledování gangy právě v Salvadoru?" Proč si člověk, který se oženil s Američankou, nepožádal o zelenou kartu? Už by mohl mít, vzhledem k sociálnímu statusu manžela a otce dětí s americkým občanstvím, i občanství. Takže něco mi na tom nevoní. Asi to nebude takové neviňátko, jak se nám ho snaží vylíčit masmédia...
Znám rodinu, kde se dítě narodilo v USA, ale krátce po porodu se manželství rozpadlo a matka odešla s miminkem na Slovensko. Avšak soud jí nařídil střídavou péči s otcem – 3 měsíce na Slovensku a 3 měsíce v USA. Je mnoho rodin, kde děti cestují a mění prostředí a neškodí jim to, právě naopak. Napadá mě Lucia Vondráčková (kde paradoxně soud rozhodl, že děti mají jít zpět do Česka, přestože vyrůstaly v Kanadě), jakož i Michal David, který také hodně cestoval a spíš mu to víc dalo, než vzalo. Také skvělá operní zpěvačka, Patrícia Janečková, která už bohužel není mezi námi, přestože je původem Slovenka, narodila se v Německu, ale většinu života přežila v Čechách. Děti Pavla Habery také putovaly nahoru-dolů světem. Kde je vůle, tam je cesta.
Pokud se pan Harry Sussex rozhodl, že již nemá zájem být součástí královské rodiny, je to rozhodnutí, které má následky. Zdá se, že pan Harry se cítí oprávněn žádat benefity vzhledem ke svému původu a na oplátku nabízí... nic kromě veřejného hanobení své královské rodiny. Má právo dělat si se svým životem, co chce, ale není fér žádat daňové poplatníky Spojeného království, aby platili ze svých daní jeho soukromou ochranku.
Je pravda, že Sovětský svaz se poměrně výrazným způsobem participoval na osvobozování Bratislavy (a jiných částí Československa). Byl to však Rodion Jakovlevič Malinovskij, rodák z ukrajinské Oděsy, který vedl bratislavsko-brněnskou operaci, během níž jeho vojska 4. dubna osvobodila Bratislavu. 2. ukrajinská fronta pod jeho velením ukončila druhou světovou válku v Evropě na území Československa, poté, co osvobodila Brno a dále západně se setkal s americkými vojsky. Čili asi to nebyli Rusáci, co osvobodili Bratislavu.
12
Sledujících
2
Sleduje
12
Sledujících
2
Sleduje
Některé zvyky a tradice jsou hloupé a tato tradice, pokud se provádí násilným způsobem, je jednou z nich. Pamatuji si však, když jsem ještě žila v Bratislavě, jak se to měnilo (a předpokládám, že nejen v mém okolí) v 90. letech. Během velikonočního pondělí přicházeli většinou příbuzní a známí, kteří mě jen symbolicky kropili voňavkou a také šibali jen velmi symbolicky. Zdrželi se asi 20-45 minut a poté pokračovali v cestě. Takže pro mě to byla milá „blízká setkání třetího druhu“, když hosté ačkoliv přišli bez pozvání, přesto byli velmi vítáni a strávili jsme spolu příjemný čas.