Když já tomu pořád nerozumím, je to ještě žížala nebo už je to had ...

Několikrát do týdne v noci stojím nad chrápajícím manželem s polštářem v ruce a říkám si, neblbni, vždyť ho miluješ přes čtyřicet let, nech ho spát a tak tedy jdu dospat ten svůj sen do jiné místnosti. Škodolibě dodávám, už mu to vracím a jsem v tom dobrá.

Je to prostě pan herec, z jeho hereckých výkonů až běhá mráz po zádech , něco podobného zažívám u Jacka Nicholsona.

Já miluju všechno co je starý, starý víno, stará auta , staré sýry , staré kamarády i svého starého manžela .

Nádhera, brečím smíchy do polštáře ( manžel si dal šlofíčka po obědě,tak ať ho nevzbudím) a můj den je zase krásnější, děkuji