Nektere informace jsou zavadejici, o pomoci v domacnosti nemuze byt rec. Opravdu nevim odkud tato informace je.
U nas byly skolky tak plne, ze se zjistovalo, zda rodice pracuji nebo ne a prednost meli ti rodice, kteri pracovali. Ti mohli dat dite do skolky na cele dny.
Ano, prispevek na dite je 250 Euro od tretiho ditete se jeste zvysuje.
A k otazce platu... hodne lidi zapomina dodat, nebo proste nevi, ze Nemec si ze sveho cisteho prijmu plati nasledne zdravotni pojisteni. Toto pojisteni zacina na ca 175 Euro mesicne a konci az u castky ca 900 Euro. Tim se ten zazaracny cisty prijem velmi zmensi. Ja napriklad platim zdravorni pojisteni 389 Euro mesicne. A potom mi zustane tedy zhruba 60.000 Kc "cisteho". Rozhodne nemam spatne placenou praci, kterou Nemci nechteji delat, naopak, hodne lidem prijde pritazlive byt statnim urednikem pod penzi. Ale prosim, neznalost v tomto pripade omlouva. Neni to tu tak ruzove jako se traduje v Ceskych zemich.
Ovsem za tu uzasnou ceskou rodinu zijici v Nemecku se uprimne stydim!
Nezlobte se na mě, ale toto je článek na dvě věci... plný nepřesností a nesprávných informací. Např. přespat v autě se nesmí ani v Holandsku. A doporučovat přespávání na dálničních odpočívadlech je nezodpovědné. Právě tam (i přes osvětlení) dochází k nejčastějšímu vykrádání vozidel. Kdo chce přijít o cennosti ať spí na odpočívadlech, chytrý cestovatel sjede z dálnice a najde si místo na spaní např.u hřbitova nebo někde u lesa, tam ho nikdo hledat nebude. Zloději vyhledávají místa odkud mohou co nejrychkeji zmizet a na to je odpočívadlo na dálnici ideální. Bezpečným cestám zdar!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To znam, kvuli tchyni jsme se taky malem rozesli, mela pocit, ze muze kecat uplne do vseho, uplne stejne veci jako u vas - ptala se co ma koupit detem k narozeninam a pak koupila neco uplne jineho, tvrdila, ze bude hlidat jen kdyz se ji chce a potom nam vycitala, ze ji deti malo davame, kdyz jsme si poridili psa, tak rekla, ze uz k nim nikdy nesmime na navstevu a potom si stejneho psa koupili sami, darky detem podminovala pozvanim na oslavu, vydirala placem... Nervy z toho meli vsichni, nejdriv jsem mlcela, potom jsem se zacala branit a nekolik let jsme spolu nemluvily. Nemluvila ani s manzelem (svym synem), protoze se postavil na mou stranu. Ted je ji k osmdesatce, je nemocna a najednou si vzpomela, ze nas ma. Chce byt soucasti nasi rodiny, zve nas k sobe a dava detem darky, dokonce jsem od ni po dvaceti letech dostala poprve darek i ja. Jenze je pozde, respekuji ji, na navstevu prijedeme, ale kamosky z nas uz nikdy nebudou a deti k ni nemaji zadny vztah.
2 odpovědi