Pokud bude ve smlouvě reciprocita, že pokud budu čekat více než deset minut, platí pokutu lékař pacientovi, proč ne, že 🙂? Jednoduše bych k takovému lékaři nechodila, domnívala bych se, že už ho pacienti prostě s..ou , je vyhořelý, frustrovaný nebo prostě jen "numismatik". Pacienti běžně čekají i přes objednání na určitý čas dlouhé hodiny, manžel posledně už chtěl odejít po dvou a půl hodinách čekání, aby se nakonec dozvěděl, že sestřička na recepci jeho kartu přiřadila do ordinace, kde nikdo neordinuje... Takže asi tak. Možná kdybychom se na vyšetření nemuseli objednávat dlouhou dobu dopředu, nestávalo by se, že pacientovi termín unikne...
Myslím, že je to prostě jen daň, tedy ať nám navýší rovnou všem daně o dvě stovky a neobtěžují nás tím. Jsou služby, které si platím, protože chci, a stojí dokonce více... Jenže např. rozhlas a vlastně ani žádné rádio jako takové prakticky neposlouchám vůbec, bez ČT se hravě obejdu také. Tedy je to služba, kterou nechci, ale musím ji platit. To "musím" mě na tom rozčiluje nejvíce. V zásadě vůbec nejde o ty dvě stovky, ale o to, že musím povinně odebírat na příkaz státu něco, o co vůbec nestojím.
Za vše mohou naše soudobé romantické představy o manželství. Přátelství má také svoji hodnotu, mít kde složit hlavu také... Lidé nemusí být takoví, jak si my představujeme. Jakmile na nás přijde tenhle bilanční bacil, je dobré si sbalit igelitku a jít se (nezávazně) poohlédout po tom štěstí, co tam venku čeká. Možná léčba zabere rychle. A možná, potkáme-li cestou dobrou vílu, tam kousek toho štěstí bude někde ležet. Pak se můžeme rozmyslet, zda ho zvedneme, nebo ne.
Asi je dnes spíše zvykem dítěti, zejména které sedí ve vozíku na sedačce, rohlík dát... Každý vnímá rozdíl mezi pojídáním potravin např. dospělým s vizáží bezdomovce a dítětem žužlajícím rohlík, aby rodiče mohli v klidu (o to více) nakoupit... Osobně chodím nakupovat většinou jen přes skener (Globus, Kaufland), tam by bylo jednoduché zjistit i na prodejní ploše, zda mám namarkováno tolik kusů pečiva, které mám ve vozíku plus dítě v ručce. Myslím, že mnoho velkých obchodů svoji ostrahu má a na zákazníky dohlíží, jakkoli si toho ti nevšimnou, a může tedy danou situaci správně vyhodnotit.
Pokud bychom měli pamatovat na vše, co se může v životě stát za neštěstí, nemůžeme opustit ani vlastní postel. A i ta by mohla být při troše smůly nebezpečná, protože se můžete zamotat do přikrývky nebo zadusit polštářem (jednou jsem si třeba zlomila malíček na noze o postel, ale spím v ní dál). Tyto lampy se používají na mnoha místech a většina lidí chápe, co s nimi nemá dělat. Pokud ale, jako v tomto případě, host udělá přesně to, co se s nimi dělat nemá, neštěstí je hotovo. V návodu se asi nepíše: nepoužívejte v přítomnosti osob požívajících alkoholické nápoje nadmíru. Ani nezkoumáte, jak vysoké IQ takový host má... Někdy stačí špatně šlápnout a můžete se vážně zranit. Zde nezačal nový rok dobře, bohužel.
Možná se dnes doba snaží stírat rozdíly mezi muži a ženami, ale ony přece jen existují, stejně jako vrozené nadání obstarat určité oblasti života. Já prostě ovládám od mládí péči o domácnost a děti tzv. levou zadní a neumím mnoho věcí, které od mládí zase uměl můj manžel. Obecně se ale o vše, co je v domácnosti potřeba udělat, tak nějak plynule dělíme, resp. si vzájemně vypomáháme. Ale přece jen jsou činnosti, které mám pod palcem já, a jiné, které lépe zvládá manžel. V popisovaném příběhu samozřejmě byla babička zbytečně šťouravá, ale jsou i jiné příběhy, kde skutečně mladé maminky toho mnoho nezvládnou, ani starat se o dítě, a svoji bezmoc a neschopnost dávají za vinu svému partnerovi - to už v pořádku není. Povinností je v životě vždycky dost a ideálně si partneři navzájem vypomáhají s tím, že každý má svoje pole působnosti a druhý toto převezme jen v případě nutnosti. Jinak to, myslím, ani nemůže dlouhodobě fungovat.
Nojo, ale ti, co sedí do uličky, se prostě jen chtějí vyvarovat toho, že to budou oni, kdo musí poprosit spolucestujícího, aby vstal. Čili karta by se obrátila, ale oni byli v prostředku MHD první a tudíž měli volbu. A ano, raději sedí sami, protože nechtějí sedět vedle páchnoucího, tělnatého či jinak nepříjemného člověka, což se může v MHD lehce stát. Proto jezdím raději autem 🙂!
Myslím, že mezi "právem na potrat" a neposkytnutím pomoci krvácející těhotné, ohrožené na životě, není žádný logický spojovník. Zachránit život alespoň matce snad není totéž, co umělý potrat. Ovšem situace je natolik vyhrocená fanatiky na obou stranách, že je pro nemocnice a lékaře méně rizikové nechat matku zemřít... A to je tragické.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Těžký život mají zejména ti, kteří se s osobou s touto poruchou dostanou do užšího kontaktu 🙂!