Lev je dost velká šelma. Při umělém odchovu je fixován na člověka, může ho vnímat jako svého partnera. Po spojení s jinými dospělými lvy je tento jedinec v nevýhodě. Necítí se mezi svými. Nechce s nimi být, nechce se s nimi pářit a dost často to končí těžkými zraněními a nekonečnou léčbou. To zvíře se cítí člověkem a mezi lvy trpí (asi tak, jako když necháte psa doma dlouho samotného). Jaksi je škoda, že vám, zcela neznalým, nenabízí dnešní "novináři" pohled odborníka, vyjádření beze zbytku. To by v dnešní omezené době mělo být fixní součástí článku - co, proč a jak. Ano, je možné sehnat umělou náhražku a dělat vše možné - lvíče navíc mělo měsíc přirozené mléko, už bylo povyrostlé. Ale proč? Aby vznikl člověku nebezpečný (fyzicky) jedinec, fixovaný na člověka a nepřivyklý svému druhu? Lvice (matka) šla znovu do říje - příroda jí řekla, že nemá smysl se zabývat jedním mládětem. Příroda ví, že je lepší, když toto mládě pojde a samice rychle znovuzabřezne a dočká se třeba tří, čtyř lvíčat, což by bylo optimální. Tak to prostě chodí. I kachna opustí jediné káče, aby znovuvyseděla třeba 15 kousků. Už takhle veterináři v Hodoníně šli proti přírodě - podávali lvici léky vyvolávající laktaci, tzn. mohlo to ohrozit její říji, schopnost znovuzabřeznout. Lev berberský je silně příbuzensky zatížený - v Africe populace neexistuje, chov v Maroku s Evropou nespolupracuje, takže odchovy se "nedaří" relativně často, i kvůli genetické zátěži, vzniklé inbreedingem. Není umění udělat dalšího "flaškáče". To je dávno přežitá věc. Doby, kdy si zaměstnanci brali šelmy domů, jsou pryč.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Dobrý den do Prahy. Ptáci nekoušou, ptáci štípou. Labuť ho tedy štípla, poštípala, nikoli pokousala. Přejeme vám do Prahy hezký den.