Pokud si rodič uvědomí, že mu postižené dítě umře, bude se chtít víc věnovat právě tomu ohroženému, protože to zdravé je přece ve výhodě - má před sebou život, spoustu možností a šancí a je zdravé. Ten přirozený instinkt je zachraňovat to nemocné dítě. Rodičům je spíš potřeba připomínat, že to zdravé je ohrožené taky. Já jsem měla to štěstí, že jsme si se zdravou dcerou o jejích pocitech vždycky otevřeně povídaly, ale stejně ji to neuchránilo před těžkými depresemi...

No, přidám pohled z jiné strany. Moje dcera absolvovala speciální školu - má těžké kombinované postižení. Ve třídě bylo osm žáků s různým postižením, učitelka a pedagogická asistentka. Škola měla k dispozici sestru, přebalovnu a cévkovnu. Nikdo z rodičů by nestál o to, aby jeho dítě chodilo na normální základku. Paní učitelka i asistentka byly zkušené, věděly, kdy být přísné a kdy povolit, děcka měla individuální přístup, byla legrace, měla se ráda. Jednou přišla holčička ze základky s lehčí mentální poruchou a úplně tam rozkvetla. Na jedné besídce pak doslova vyzpívala svoje trauma o tom, jak ji v bývalé škole niko nerozuměl, nikdo se s ní nebavil, byla za tu divnou a hloupou a jak je ráda, že je mezi lidma, co ji přijali. A pak do toho inkluze hodila vidle.

Tedy, zajímala by mě cena této odlehčovací péče řekněme za týden.

Fajn. A výkon politické funkce by měl být ze stejných důvodů povolen maximálně do 60. Jsem zvědavá, jestli si to odhlasujou...

Kluci tak od 13 koukají na porno a nabudou dojmu, že k holce stačí přijít, říct nějaký oplzlý kompliment a bude sex. Pak a hrůzou zjistí, že to nefunguje, sklopí uši a vrátí se k pornu. Holky kouknou na porno a řeknou: Takhle se ke mně nikdo chovat nebude! A rozhlásí o sobě, že jsou lesby...

Třeba byla maminka tak zhulená, že si dodnes nevšimla, že už porodila...

Já bych potřebovala, aby se vrátily vozíky, které se dají připnout k invalidnímu vozíku. Dřív byl alespoň jeden všude, teď je úplně zrušili.

No teda - nic pro vozíčkáře!

Já jsem šťastná, že se prodávají. Moje postižená dcera bez brčka neumí pít. Papírová se rozmáčí, kovovými a skleněnými se může poranit. Jsem Tescomě hluboce vděčná!

Mě teda ještě víc štve inovace bezkapkových sosátek u Kubíku Waterr, nápoje určeného pro děti. Pojistný pásek už se nedá utrhnout, zůstane viset na víčku a při pití směřuje neomylně do oka dítěte. Geniální!

Za poslední rok mi "bankéři" volali 3x. Dvakrát stejná story, jen jiný hlas. Potřetí trošku změna historky, zato z banky u které ani nemám účet. Mám jen strach, aby taky nezavolali mé 81 leté mámě. S internetovým bankovnictvím umí, podvod neprokoukne...

Tímto rozhodnutím naše vláda podrazila naše stavebnictví. To tahle válka bude trvat dokud nedojdou lidi nebo náboje? Tak doufejme, že to druhé dojde dřív!

Slyšela jsem o nějakém pánovi u nás, co ve 105 letech dostal pozvánku k zápisu do školy a dorazil tam. Hájil se slovy: Já myslel, že se základní vzdělání musí každých sto let opakovat. Kvůli překotnému vývoji lidstva.

Mně někdo neustále propaluje na balkoně prádlo a křesílka netíplými špačky. A některé kousky oblečení mé dcery jsou pěkně drahé. Jenže nad námi je 10 pater a já fakt nevím, kterej magor hází ještě hořící nedopalky z balkonu. Kdybych to tušila, naruším sousedské vztahy takovým řevem, že by to zaskočilo i mě samotnou!

No jo, dřív to děcka chytaly a s rýmovačkou: Majko, majko, dej mi masti na bolesti si ten sekret mazaly na modřiny a šrámy. Dneska je nebezpečné na ni sahat...

Hm, příspěvek na bydlení pobírají hlavně důchodci s malým důchodem, invalidé s invalidním důchodem a a taky třeba lidi jako já, co celodenně pečují o postižené a přestárlé příbuzné. Makáme 24/7, nejsme v evidenci úřadu práce a pokud nás k tomu ještě naženou na veřejně prospěšné práce, padneme vyčerpáním... Zase reforma od zeleného stolu bez znalosti problematiky.

Obětí není 14, 14 je mrtvých. Všíchni ti, co leží v nemocnicích a neví se, jestli se uzdraví bez následků, jsou přece taky oběti.-

U nás čím hůř, tím lepší politický vtipy. Nějakou dobu nebyly žádné, pak se zas začaly objevovat. Poslední dobou jsou sakra dobré!

Myslím, že navíc pokud je dítě v nemocnici déle než měsíc, nemá maminka nárok na rodičovský příspěvek, neboť nepečuje - pečuje nemocnice...

Moje dcera takhle ležela v nemocnici skoro dva roky. Od dvou do čtyř let. Na pronájem židle bych neměla. Několikrát málem umřela - představa, že bych nemohla být s ní mi dělá zle i po těch letech!

To by chtělo demonstraci. Ale zkoušela jsem naučit svoji postiženou dceru skandovat: Deinstitucionalizaci nechceme! A fakt jí to nejde... (No, zkuste si to říct!) Doma být nechce. Má ráda svoje kamarády. Ty postižené. Ti zdraví na ni dost kašlou...